Suburra

Co máte všichni s tím soundtrackem? Něco podobnýho jsem slyšel naposled u nějakého dokumentu o snowboardu, dyť se to k tomu vubec nehodilo. Jinak se jedná o fajn gangsta film z Říma, ve kterým se proplétají cigánští mafoši, převaděčtí mafoši, gambl mafoši, vysocí politici a drahý kurvy. Mě osobně mrzí strojená killa pointa, která mě hlavně ve vztahu k politickým kuloárům vůbec neuspokojila, a to protože na tuto notu ladí úvod filmu. Na Itálii OK. 75% (01.01.2016)

Přesně tohle mám na evropské kinematografii nejraději. Občas totiž vyprodukuje snímek, o kterém slyšíte jen letmo či uvidíte trailer na kanále, kam jste jenom náhodně přepnuli, přičemž Vás ve finále "semele" a zanechá v němém úžasu více než kdejaký holywoodský spektákl. Suburra je přesně tímhle případem, jelikož režisér Stefano Sollima na ploše čítající 135 minut rozehrává několik zdánlivě nesouvisejících epizod, které postupem času zapadnou dohromady jako přesně vysoustružený kus nádherně odvedené strojírenské práce. Po celou dobu stopáže jsem byl ohromen stylem, jakým režisér pracuje s reáliemi Říma, herci, lidskými osudy, a tím, jak se nakonec propletou dohromady ve skvěle napsaném příběhu. Celý tento výjev obestírá skvěle zvolený soundtrack, který mi rezonuje v uších ještě teď. Upřímně, ještě než jsem si film pustil, byl docela skeptický ke zdejším hodnocením, nicméně teď, pár minut po projekci musím uznat, že Suburra je filmem, který mi svým syrovým a nekompromisním přístupem k dané látce zcela vyrazil dech. Jsem moc rád, že jsem dal na radu (Lektor!), potažmo i na zdejší hodnocení a film si pustil. A pustit byste si ho měli i Vy, mohu ho totiž s čistým svědomím vřele doporučit. (01.02.2016)

Sem tam se mi stane, že shlédnu film a nemám slov. V pozitivním slova smyslu mě totiž tak uhrane, že jsem jak opařenej. No a přesně tenhle pocit jsem měl po shlédnutí gangsterky současnosti s názvem Suburra. Kruté osudy různě postavených postaviček tu spojuje monstr výstavba budoucího komplexu s kasinem na kraji Říma tak kvalitně, že jsem doslova oněměl. Scénáristé umně zakomponovali zajímavé postavy do koloběhu dějin mafiánského světa a uzavřel tím jednu podstatnou kapitolu současného italského podsvětí. Některé scény byly více brutální, některé méně. U všech ale převládala neobvykle odporná ztráta lidskosti, kterou v celém filmu podporuje nadpozemsky zvláštní hudba francouzské kapely M83 a umocňuje tím celý příběh, který jak kdyby se odehrával na úplně jiné planetě. (08.08.2016)

Efekt motýlího křídla zde byl krásně zpracován. Jedno nečekané úmrtí zapříčinilo opravdu promyšlený koloběh událostí. Suburra je ambiciózní snímek a snaží se podat celistvý obraz na vztahy mezi mafií a politikou, kde vše souvisí se vším. Filmu téměř není co vytknout. Je to výtečně natočené i zahrané. Akorát mi drhlo finální propojení všech linek. Například nechápu (SPOILER) , co se stalo se synem toho politika. A scény s papežem byly vlastně zbytečné a ničemu nepomohly. Chápu ale, že šlo o symbol, že se vše hroutí. 9/10 (19.03.2016)

"Majú pred tebou rešpekt, ale akonáhle sa k nim otočíš chrbtom, si pre nich len smradľavý cigán..." Taliansky film Suburra ma svojou kvalitou a reálnosťou veľmi prekvapil. Ako píše Enšpígl máte skutočne pocit, že takto to v živote chodí a hlavne z tohto dôvodu chválim reálnosť. Nie je to typický mafiánsky film o vybavovaní účtov, aj keď i na to dôjde, ale ide skôr o dokonalú ukážku pozadia a prepletení podsvetia a politiky. Cigánsky mafián zapadol veľmi dobre, ale kráľom bol stále pokojný a všetkými rešpektovaný mafián - Samuraj. Skvelý príbeh síce potrebuje nejaký čas na rozbeh, ale kvalitné obsadenie i réžia z neho robia film takmer bez slabého miesta. Kľudne mohol byť nominovaný na Oscara v kategórii naj. zahraničný film. 90%. (03.08.2016)