Suburra

Moderní mafiánský thriller, který mapuje působení organizovaného zločinu vertikálně napříč sociální strukturou současné Itálie. Od politických a církevních špiček a mocných bossů až po šlapky a malé gaunery na špinavou práci v terénu. Jen protiváha v podobě policie a státních institucí čelících mafii tady schází. Příběh je zasazený do světa, který je korupcí a špinavými obchody natolik prorostlý, že mnohem větší, neřku-li jediné riziko představuje konkurence v rámci podsvětí. Velmi dobře napsaná a natočená záležitost, komplexní zážitek, jaký se často nevidí. Mám jedinou výhradu: velcí predátoři bývají na vrcholu potravinového řetězce většinou oprávněně, kdežto v Subuře triumfují nýmandi - a minimálně v jednom případě proti logice vývoje situace i proti naturelu své osobnosti. K páté hvězdičce nemá ale Suburra vážně daleko. Celkový dojem: 85 %. (13.03.2017)

Konečně film pro mě. Každá postava v tomhle snímku je buď větší nebo menší kus zmrda a každej si vybere toho svýho křiváka ať už to bude podplacenej politik, cigánská mafie, plešatej zmrd co chce ovládnout město, kníratej přizdisráč, věčně vyfetovaná nabíječka plešky, otravnej Samuraj nebo někdo další z hromady mocných či méně mocných sráčů. Všem jde jen o sebe a za svým si jdou přes mrtvoly. Nikdo se neštítí ničeho a strany jsou ochotni vyměnit rychleji než frajer šprcku na swingers párty. Když jsem se zase dostala k šukání tak v tomto filmu máme jednu krásnou héérečku, co ukáže všechno a má to vše opravdu moc pěkný. Hned víc chápu, proč ti politici tak stojej o svoje místo na slunci. Každopádně já nejvíc fandila plešatýmu Číslu 8. Koule měl ale mozek už tolik ne. Vytknout nemám co, na konci si to všichni krásně vyříkaj a kníratej přizdisráč příjemně překvapil. Plnej počet a asi mrknu do Itálie, je tam dost lidí se kterýma bych si rozuměla. (25.12.2017)

Nepamatuju, kdy jsem naposledy viděl takhle dobrý mafiánský film. Italové asi vědí, o čem točí. Nejlepší postava byl jednoznačně Samuraj... starý, klidný chlapík, který na lidi nikdy nekřičí, ale věci v důsledku řeší důkladně. Kdo by byl řekl, co za vlnu potíží může spustit jeden poslanec, co si občas rád dopřál mladé maso a trochu toho sněžení... (10.12.2016)

Některé filmy je skutečně lepší vidět více než jednou a ve správné náladě. Když jsem viděl Suburru poprvé, bral jsem to jako slušný film, ale po více než roce jsem si dal repete a film vidím úplně jinak. Vynikající, nekompromisní pohled na italskou mafii v profesionální režii, s perfektními hereckými výkony a skoro dokonalou hudbou. Parádní film (24.05.2016)

Lze říct, že gangsterský film má jedny z těch konzervativnějších recipientů a o to víc lze obdivovat fatální lyrický přístup Sollimi, který vykresluje zkorumpované a zločinem prorostlé prostředí jako bezvýchodný mikrosvět, kde se setkávají lidé ze všech společenských žebříčků, které spojuje rezignace na morální a etické hodnoty. Kladné hrdiny zde nevedeme, v zásadě téměř každému zde přejeme zasloužený trest a tedy film vstupuje do diváka primárně svou náladou. K tomu využívá poměrně atypické postupy, kdy mnoho scén nemá například prostorové expozice. Často je zde scéna zahájena záběry na s dějem zdánlivě nesouvisející činnosti, které postupně budují prostor, v němž se daná sekvence bude odehrávat. Což funguje hlavně z toho důvodu, že ony scény jsou podstatně delší než je zvykem a navzdory právě té náladotvorné atmosféře jsou poměrně procedurální. Ideálním příkladem je přestřelka v supermarketu, což je epizoda, která se odehraje ve čtyřech patrech obchodního domu, ačkoli její protagonisté se setkají pouze v jednom z obchodů na jejím počátku. Velké celky, zabírající obecně povědomé interiéry obchoďáku a civilní oběti zde proráží právě onu hranici zločineckého světa a světa civilního. Výslednému tvaru se pak daří udržovat i přes revenge finále zkrachovalou náladu, protože jakkoli mnoho zla bylo potrestáno, jednalo se stejně jen v kolečka stále se točícího soukolí, které jen s drobnými obměnami bude fungovat na věky dál. (27.06.2016)