Mahler
Mahler
Mahler
Režie:
Ken RussellScénář:
Ken RussellKamera:
Dick BushHrají:
Robert Powell, Georgina Hale, Lee Montague, Rosalie Crutchley, Angela Down, Kenneth Colley, Oliver Reed, Ronald Pickup, George Coulouris, Miriam Karlin (více)Obsahy(2)
Snímek, který byl v roce 1974 na filmovém festivalu v Cannes nominován na Zlatou palmu, je jedním z nejkrásnějších filmových počinů Kena Russella. Příběh se odehrává v roce 1911 a vrhá světlo na poslední dny v životě Gustava Mahlera. Mahlerovi bylo padesát, když dirigoval svůj poslední koncert Newyorské filharmonie, v níž od roku 1909 působil jako hudební ředitel. V době, kdy skládal svou Desátou symfonii, vážně onemocněl. Byl velice zesláblý, když se vrátil do Paříže, aby zde podstoupil léčbu, a 18. května roku 1911 zemřel. Ken Russell prokládá film množstvím retrospektivních scén, v nichž Mahlera představuje nejen jako nebohé dítě sužované otcovým hněvem, ale také jako mladého muzikanta frustrovaného antisemitismem a připraveného konvertovat ke katolické církvi, manžela terorizujícího svou ženu, které si nesmírně vážil a nakonec i jako starostlivého a milujícího otce zdrceného ze smrti své dcery. (Cinemax)
(více)Recenze (27)
Životopisný snímek o rakouském hudebním skladateli Mahlerovi. Film vtáhne do děje svižným příběhem, skvělou hudbou a hereckými výkony. Originální a nekonvenčí ztvárnění plné temných surrealistických vizí o fašismu a temných hlubinách duše. Zvláštní je scéna na nádraží, kde vidíme přesnou kopii scény ze Smrti v Benátkách, kdy se polský chlapec Tadzio nenuceně ale pro hlavního hrdinu koketně točí okolo sloupu. Výborný a originálně natočený životopisný film. ()
Životopisný snímek Kena Russella prokládaný surrealistickými intermezzy a doplněný autorskou hudbou skladatele, kterého na základě filmu divák miluje i nenávidí zároveň, je natočen fascinujícím a hlavně poutavým způsobem. Zdánlivě ledabyle rozsypané kousky Mahlerova života se během cesty vlakem postupně seskládají v pestrobarevnou životní mozaiku, ukazujíce tak Mahlera z mnoha úhlů pohledu a v mnoha rolích. Kamera opisující pohyby postav dokáže šikovně vtáhnout do děje a stejně tak nenápadné využití střihového primingu divákem jemně manipuluje. Dějové pasáže jsou slepeny pasážemi fantasmagoricky snovými a to vše se odehrává na nesmírně zajímavých lokacích. Taktéž herecké osazenstvo (nesoustředíme-li se příliš na jejich chrup) lahodí oku i uchu a hudba více či méně nenásilně dotváří atmosféru jednotlivých scén. Film je plný hravé erotiky spletené jak do scén značně sexistických, tak do scén neoddiskutovatelně emancipačních. Celou dobu si kamera pohrává se světlem a stínem, zahalením a následným prokouknutím postav, často snímá postavy z profilu proti světlu a film jakoby tak stále skrýval a tajil druhou tvář. Otevřeným symbolismem se však Ken Russell rozhodně nijak netají – od obyčejných náboženských symbolů (kříže, židovská hvězda) přes nacistické svastiky až po kdoví jak zamýšlené kosočtverce na smutečním závoji Almy – symbolika filmem prokvétá nejrůznějšími způsoby a s nejrůznější intenzitou. Mahler tak v divákovi zanechá pocit zhlédnutí opery, činohry a muzikálu, stejně tak komedie, hororu a dramatu v jednom lyricko-epickém biografickém klubku filmové pásky. Je to film plný života a smrti nejen Gustava Mahlera. ()
Moje cesta k hudbě Gustava Mahlera byla dlouhá a trnitá. Poprvé jsem se k němu dostala v období, kdy mým sluchátkům vládl John Cage, Karlheinz Stockhausen a jim blízcí. Nebyla to ta správná chvíle. Navíc šlo o období pubertálního vzdoru, kdy vše krásné a dokonalé bylo jednoznačně nejhorší. Druhý pokus proniknout do jeho hudby přišel v době, když jsem poznala Wagnera. Jeho příchod však zastínil vše ostatní... Přibližně před rokem jsem se k Mahlerovi dostala naposledy a tentokrát jsem mu naprosto propadla. Nejen jeho hudbě, ale i jeho osobnosti o níž jsem se snažila nasbírat co nejvíce informací. A právě při tomto vytrvalém objevování jsem se dostala i k této naprosté zrůdnosti. 115 minut nenávistného hledění na obrazovku, 115 minut zesilujících se nadávek a hlavně 115 minut sebekontroly a neustálého připomínání, že prohodím-li ovladač televizí, nebude z toho nic dobrého. Naprosto se ztotožňuji s komentářem uživatele Maq. Russella bych přikurtovala k židli a nechala jej na Mahlera koukat týden v kuse! Ohavné... ()
Výborný, originálny životopisný film...Rukopis Kena Russela sa mi teda dostáva riadne pod kožu...Uchvátil ma už v The Devils ( 1971) a tu takisto "chrochkám" blahom. Niekedy temné, niekedy surrealistické, niekedy dosť dekadentné - scéna na nádraží dýcha zvláštnym homosexuálnym dusnom, pripomínajúcim slávnu Smrť v Benátkach. Skvelý výkon Roberta Powella len korunuje tento polozabudnutý klenot. ()
Život a dílo Gustava Mahlera. Nepovažuji se za žádného velkého znalce vážné hudby, ale měl jsem možnost slyšet celé dvě symfonie tohoto rakouského skladatele a obě se mi zdály velmi dobré, přičemž ta s pořadovým číslem 1 určitě patří mezi jeho nejzdařilejší díla. Jelikož jsem zvyklý zaujímat kritičtější postoj k hudbě než k filmu, očekával jsem, že mě možná tento film nadchne mnohem víc, než již zmíněná Mahlerova hudba, ale obě složky jsou pro mě asi srovnatelné. Na tomto pobuřujícím snímku mi nejvíce neseděly pseudorealistické obrazy a sny. Občas byly sice podařené, ale některé působily směšně nebo až trapně. Nejsem si úplně jistý, jestli je životopisné hudební drama a surrealistický film vhodná kombinace, ale i tak, jako celek to bylo fajn. ()
Reklama