Poručík Alexander Rjepkin

První světová válka, brněnský vojenský lazaret, do kterého je zasazen v podstatě celý tento velmi působivý dramatický příběh, jakých bylo v té době opravdu pomálu, nebo spíš nebyly v kurzu. Konec filmu je pěkně propojen autentickými záběry z konce války, naší a ruské revoluce a pádu monarchie.. Zajatý český legionář s ruským jménem (k nepoznání namaskovaný Vladimír Borský), fanatická německá ošetřovatelka (vynikající a neobvyklá Adina Mandlová, po Smolíkovi asi nejlepší) a vlastenecký lékař (lidský František Smolík). Ostatní herecké výkony ve stínu těchto tří hlavních. Sýpající pěšák Sakař, hrál ho Plachta moc nevynikl, ale přesto jsem si jej z tohto filmu zapamatoval, jako komickou figurku. První filmová role už 36-leté Marie Rosůlkové (ve filmu Lída Tomanová) ! Méně známý film, ale přesto výtečně natočený, silný příběh. (20.03.2008)

Jak je vidět, za první republiky se točily i filmy se složitějšími náměty, které dávaly hercům možnost ze sebe vydat víc, než jen ten povinný základ. Tento film k nim bezesporu patří. Krásně nastíněná atmosféra doby i zmatku, ve kterém se nacházel náš národ před koncem první světové války, milující Rusko, nenávidící Rakousko, přebíhající do ruské armády (aby proti ní posléze bojoval), posléze zbavený nenáviděného Rakouska budující Československo, aby ho nakonec slavně začlenil do té (sovětské) všeslovanské říše. Výborný film..skvělá Adina, Plachta, Smolík i Pištěk...90% (26.06.2011)

"Nenávidím ho." "No jo, protože ho milujete." Tohle mohlo být zdrcující drama hrdosti a žárlivosti. Pracuje ale s přemírou dalších motivů, od švejkovství po lásku k vlasti, hrdinství legionářů a slovanskou vzájemnost. To ho sice činí na první pohled vrstevnatějším, ale bohužel velmi rozostřuje výsledný dojem. O emocionálním dopadu si možná nechám v noci zdát. (15.02.2010)

Bínovcovi filmy se Zdenou Sulivanovou, jakožto Lízou, která zpívá Evropě na mě působily strašně. A nejvíc mě na nich udivilo, ze přes urputně červenoknihovní zápletku a pěvecké výstupy jsem se cítil po skončení jako po shlédnutí ponurých týdeníků z válečného období. Jestli za to může Bínovcovo vedení herců, nasvícení, scénář.. nevím. U Poručíka Rjepkina, který je dramatem (ovšem rozhodně ne romantickým) jsem proto jistou ponurost očekával. A taky tam je! Ponuře působí i špílce a veselé komentáře, pronášené Pištěkem, Kreuzmannem nebo pisklavým Plachtou a zvláštním způsobem dotvářejí atmosféru kolem hlavní zápletky. Bínovcovi se podařilo obsadit dobée herce do typově nezvyklých rolí (Marvan, Mandlová, Plachta), výborný je Smolík, Borskýy trochu divadelně přehrává. Ačkoliv film působí místy nudně, chování postav nutí k zamyšlení, morální otázky jsou nastoleny, klíčové scény jsou dramatické, katarze jde proti vkusu většinového diváka. Binovec tenhle film, ktery se da označit přívlastkem humánní, natočil v roce 1937. Za dva roky nato se stal členem Vlajky a jako dlouholetý člen Národní obce fašistické se postavil do řad těch, kteři měli z nových pořádků prospeěh. Po válce byl souzen a byla mu sebrána část majetku. Ovšem třeba Vlastovi Burianovi byl za jeho jediný poklesek, rozhlasovou parodii na Jana Masaryka Hvězdy nad Baltimorem, sebrán majetek celý. Ty dějiny.. (18.02.2010)

Docela atypický film na svou dobu vzniku, v roce 1937 to musel být celkem solidní snímek, dneska však působí místy hodně úsměvně, válečným dramatem bych to určitě nenazval. Většina filmu se totiž odehrává ve špitále, hlavní zápletka je zde romantická, místy s prvky komedie. Mandlová je zde rovněž v netypické roli nepříjemné zdravotní sestry - zastupující nordickou (později bychom řekli árijskou) rasu - povyšující se nad ostatními. Celý film budí dojem, jako by byl natočený tak o pět let dříve (tedy raná třicátá léta). Většina filmů v roce 1937 už byla vyspělejší. (09.06.2012)