Dáma na kolejích

Děsný český film. V této době to bylo dost rozporuplné, spíše se to blížilo k negativním filmům z mé strany. Tenhle film mě vůbec nezaujal, byl děsně otravný, měl krátkou stopáž a na mě působil tak na 3 hodiny. Bohdalová tu nedokázala moc zaujmout. Nějaký ten námět, nápad či něco mě chytlo, ale jen trochu. K odpadu to má strašně blízko, ale znám horší filmy. Hodnotím na slabých 14% = * (14.12.2012)

Jiřinka Bohdalová předvedla úctyhodný herecký výkon, celý film jak se říká potahala. Zápletka není bůh ví jak originální a tramvajácké prostředí mi nějak nesedí, ovšem neřekl bych že Dáma na kolejích je filmem prázdným, to rozhodně ne, ovšem taktéž bych neřekl že je filmem důležitým, nebo dokonce přínosným pro českou kinematografii. - 5/10 - (27.02.2015)

Film, který v mnohém předběhl svou dobu - muzikál přecházející v rytmikál (scéna na módní přehlídce silně evikuje pozdější tvorbu Recitační skupiny Vpřed), ironie a feministký podtext (který však smete smutně realistický závěr) a výborné herecké výkony. Přesto mi však na patře zůstává určitá hořkost. Snad i pro to, že jinak skvěle hrající, a v té době i velmi dobře vypadající, Jiřina Bohdalová prostě není zpěvačka... (14.08.2019)

Porozumět tomuto dílu, které poetikou i použitou metodou vědomě navazuje na STARCE NA CHMELU, není snadné. Přesah do retrospektivní emancipace, která končí zdánlivou hospodyňskou odevzdaností puťky z tramvaje, zřejmě nalézá své vypovídací jádro právě v prolnutí oněch krajních scén šoku z manželovy nevěry v úvodu a návratu do řidičského křesla tehdy moderní tramvaje v závěru tohoto muzikálového filmu. Zde jakoby tvůrci vyjádřili svůj názor na nablýskanou výpravnost značné části retrospektivních scén, které byly v přímém protikladu se skutečnou tváří komunistického protosocialismu té doby. Oprýskané budovy, zanedbaná města a vesnice, infrastruktura před odpisem a spou s tím touha konečně začít po létech strádání a nedostatků opravdu žít. Průvod felícií, tehdejších supranedostatkových supervozů a jejich jízda po ještě prvorepublikové jakobydálniční komunikaci tuto aureolu virtuální reality před 45 lety ještě více zvýrazňuje. Zřejmě poprvé tehdy Jiřina Bohdalová naznačila, že její umělecké možnosti dalekosáhle přesahují formát navenek prvoplánové - a tím i povrchní - lehce nadrzlé komičky. Přehlédnout nelze ani půvab a už tehdy vyzrálé herectví předčasně zesnulé a nedoceňované Libuše Geprtové stejně tak jako mužské protagonisty. Tehdy nastupující Radoslav Brzobohatý i Liberečan s pražským rodným listem František Peterka (asi nejvíce známý z KRKONOŠSKÝCH POHÁDEK) se rozhodně neztrácejí a zejména Peterka, který tu má ojedinělou možnost k rozehrání svého chlapského herectví, naznačuje, že i na regionálních scénách té doby působily vyzrálé herecké osobnosti. Když přemýšlím nad tím, proč tento muzikál, scénářově i choreograficky vypravený na stejné invenční úrovni jako STARCI NA CHMELU, vlastně zapadl, jen těžko hledám odpověď. Zřejmě je tu rozdíl dán již námětem: zatímco v prvním případě Pucholt vzlétá ke hvězdám a naznačuje přitom meze tehdejšího režimu a jeho ideologie v působivém oparu stříbrného větru, v DÁMĚ je hrdinkou udřená žena-dělnice, odbývaná za své dvojité směny jednou za rok emdéžovitým večírkem, táhnoucí z nezbytí svou káru, pro niž jí ze stříbrného větru zbývají již jen právě ony nečekané záchvěvy náhle rozbolavělého srdce. Chodit po zemi a trpělivě sbírat a trhat fakta a souvislosti vnímané navíc ženským mámovským zrakem není - a asi nemůže být - pro diváka tak poutavé a strhující. Právě v tom však tkví skutečný půvab a přínos tohoto neprávem zapomínaného a rozporně přijímaného klasického díla autorské trojice Rychman-Blažek-Koníček. (25.08.2007)

"Jenom žena upravená bude hodna toho jména, fémina, fémine, féminínůůůům...", skřehotá Jiřina Bohdalová jako o život, takže pak už nikdy nepromluvila jinak než hlasem Rákosníčka. Je s podivem, že Vratislav Blažek a Ladislav Rychman šili svůj muzikál na míru právě herečce, která absolutně neumí zpívat. :-) Dáma na kolejích je samozřejmě jiný druh muzikálu než předchozí Starci na chmelu, pro jinou věkovou skupinu, zcela záměrně i s jiným druhem hudby a soustředěný vyloženě na titulní postavu. Morální problém, který film řeší (proč by si žena nemohla dovolit totéž co muž?) už dnes není zdaleka tak ožehavý jako tehdy, ale některé scény můžou působit pořád stejně provokativně (třeba když Marie světácky balí v baru jakéhosi zajíce) a Blažkovy sarkastické texty rovněž. Vtipné je i hejno zvědavých sousedek, které se průběžně objevuje v druhém plánu a komentuje děj jako antický chór. 60% (22.03.2006)