Dáma na kolejích

Docela rozumím, proč Dáma na kolejích tak trochu zapadla. Těžko KO dostal film právě od Starců na chmelu. Ti jsou lepší jak hudebně tak příběhově. A takový úspěch už Ladislav Rychman nedokázal zopakovat. Na druhé straně by toto mohlo být bráno jako pokračování. Z velké lásky totiž téměř vždy zůstává už jen ta domácnost a stereotyp. Udřená tramvajačka se cítí zrazená jako žena a manželka, když se její muž líbá s jinou. A místo vysvětlení a komunikace se typicky ženským způsobem zblázní a utratí vše za šaty s odůvodněním, že se o sebe vlastně moc nestarala. Později navíc manžela předá jiné ženě a muž o ženu musí zpětně bojovat. Bohužel má tento film jednu nevýhodu. Zřejmě to byla úlitba pracujícím ženám nebo že by dárek k MDŽ? Podle snímku je totiž žena věčně udřené stvoření zatímco muž nedělá vůbec nic. Vlastně něco přece. Je nevěrný a jen se povaluje. Dnešní feministky by za podobný snímek chrochtaly blahem. A je s podivem, že vlastně něco podobného nevznikne, protože síla boje za práva jednotlivých skupin lidí jsou nejsilnější v historii. Já oceňuji fakt, že Jiřina Bohdalová dokázala, že není jen obyčejná herečka, v té době ještě nebyla tak veliká herecká hvězda, ale dokázala se prosadit docela dobře i v komediálně laděném muzikálu. A stejnou porci lze ocenit i u Radoslava Brzobohatého a hlavně Františka Peterky, jehož komediální kariéra teprve startovala a to nejlepší měl před sebou. A přesto, že snímek hudebně jednoznačně prohrává se Starci, zcela nepropadl. Bohužel co se týče muzikálů, měla úspěšnost Ladislava Rychmana sestupnou tendenci. Další totiž následoval film Hvězda padá vzhůru či následný Jen ho nechte, ať se bojí. (03.05.2021)

Rychmanovy české muzikály vznikaly současně s francouzskými díly vzešlými ze spolupráce Jacquese Demyho a Michela Legranda, oproti nimž se zvláště Dáma na kolejích jeví jen jako pouhá divadelní férie. Jakkoliv jednotlivé dějové sekvence mají vtip a hudebně tanečním vstupům nelze upřít chytlavost, celek nepůsobí zrovna celistvě. Zatímco ta Legrandova čísla v Demyho snímcích vyprávění originálně dynamizují a propracovávají psychologii zúčastněných, písně v Dámě na kolejích nanejvýš zlidšťují lidově demokratickou uniformitu. Kostýmy, líčení, stylizace ani choreografie nemanifestují vnitřní svobodu, ale jen ospravedlňují individuální zařazení v systému. Příznačně tuto neměnnost dotvrzuje i snový rámec celého příběhu: k revoltě nedošlo a ani se k ní tramvajačka Marie neodhodlá. Tyto paradoxy ovšem současně přispívají k otevřenějšímu vyznění, o něž se ovšem primárně zasluhuje mimořádné herectví Jiřiny Bohdalové. Její hrdinka za pomoci bohatého kostýmního vyzbrojení střídá své tváře, aby se nakonec vrátila k té nejvlastnější, odevzdané a trpné. (11.06.2023)

Jadro filmu vypĺňa niečo v štýle rozpohybovanej reklamy lesklých vnútorných častí farebných obálok dobového časopisu Technický magazín. Všetko farebne načančané a vyglancované. Obsah je rovnako zradný ako reklama. Ponúka oslobodenie žien od kolobehu práce a domácich povinností, no spôsobom ukazujúcim len pastelovo žiarivú víziu oslobodenia. Ten je veľmi vzdialený sivej uniformite bežného sveta socializmu počas ČSSR. Dej sa v závere vracia do reality šedých odtieňov. Žuvačkový ružovkastý svet sa rozplýva ako nerealizovaný sen manželskej rebélie a končí návratom do každodennej rachoty. Za tento deziluzívny moment si muzikál dve hviezdičky zaslúži. Zvyšok o ničom - nudné piesne i hudba, len zriedka pripomínajúca momenty vynikajúcich skladieb Starcov na chmeli. Choreografia skladieb často rozťahaná a nudná. Moralistický chór svojimi odporúčaniami pripomína skôr dobovú komunálnu satiru partnerských nezhôd prezentovanú humoristickými časopismi Roháč či Dikobraz ako nejaký rebelský tón kinematografie. Ponúknutá vízia pôsobí podobne odstrašujúco ako umelo vytvorený svet v Truman Show. Tam sa upozorňovalo na deformitu umelého sveta manipulovaných ľudí, tu sa deformita ponúkla ako možné riešenie. Ako vravím - skoro celé zle. (15.04.2014)

Veľmi pekný filmík, na svoju dobu. Bohdalka úžasná ako vždy. Vtedy asi ešte netušila že o pár rokov sa s Brzobohatým stretnú v geniálnom filme UCHO. Neskutočne krásna Praha šesťdesiatych rokov! A farebná, ja som na nej mohol oči nechať ... Krása :-) Škoda že teraz je Praha taká fádna, hlučná, smradľavá, plná áut a turistov. :-( Ach, kam sa to všetko podelo? (15.04.2014)

Feministický, nebo ne, tenhle muzikál je především s přehledem natočený, má skvělá čísla, hudbu i nápadité písňové texty, o pastelových kostýmech a štědré výpravě vůbec ani nemluvě. A místy je opravdu velmi vtipný. Moc ani nevadí, že Jiřina Bohdalová rozhodně není žádná zlatá slavice, protože spíše než o zpěv jde v jejím případě o proměnu zakřiklé tramvajačky ve lvici salonů, což samozřejmě zvládla na jedničku. No a Radoslav Brzobohatý si zase zahrál skvělého blbce. (04.08.2015)