Hvězda padá vzhůru

Hodnocení "Odpad!" vážně není fér. Pokud pomineme ten neuvěřitelně šílený závěr ve stylu básně "Opustíš-li mě...", který dnes působí jako nepochopitelná parodie a megakýč, není film takový průšvih, jak by si člověk podle hysterického hodnocení tady mohl myslet; vždyť se na něm podílely samé špičky svých oborů - Štaidlovi, Rychman, Greifová, víceméně všichni herci se Somrem v první řadě... a ta aktualizace Tyla je docela vkusná a funguje. Hudba lehce nadprůměrná, nadčasové kostýmy, zajímavé lokace a studiové stavby, Gott si jako skoroherec také ostudu neudělal, pěvecky byl tehdy navíc na vrcholu. Opakuji ale, že ideologické pozadí filmu tady nehodnotím, to je jiná kapitola. (03.01.2011)

Tenhle film je snad trestem pro Karla Gotta, že v roce 1968 se hned nevrátil do Československa a snažil se na Západě marně získat slávu. Současně se zdá, že přesto se lidé kolem Gotta (asi Štajdl) pokusili z tohoto sypání si popela na hlavu vymlátit maximum. Je to směs Tyla, Starců na chmelu a Formanových Vlasů. Nejbizarnější ale zobrazení zlého Západu. Lehce to připomíná jak Západ zachycovaly některé díly Majora Zemana, ale místy to dokonce připomíná Barbarellu. V době zavřených hranic se nakonec zneuznalý umělec vrací do socialistické vlasti a to je už trochu nechutné. (02.06.2020)

Když přihmouřím obě oči tak je to jedna hvězdička s odřenýma ušima za úvodní celkem dobrou píseň. Pak už je to jde skopce. Po šesti letech jsem to viděl znovu. Musím dost korigovat svůj původní názor. Myslel jsem si, že to je opravdu hrozný film, ale po letech se mi to kupodivu líbilo. Už úvodní scéna je dokonalá. Lépe nasnímaná jízda sanitky za podvečerní bouřky prostě neexistuje. Následuje krásná úvodní píseň. Ale i pak se na to dá koukat. Gottovi kupodivu jde i hraní, ve filmu vystupuje spousta krásných modelek a vynikajících českých herců (nejlepší Sovák). Tentokrát jsem celkem překousl i Molavcovou, která naštěstí nemá příliš velký prostor. Stopáž je dost přepálená. Pomohlo by zvláště prostříhání psychedelického pekla kapitalistického Alfatonu. Byl jsem maximálně překvapen, jak jsem po letech změnil na tento film názor. (21.06.2007)

Odpad, ale podnětný. Nebýt to tak zdlouhavé, dal bych i tři hvězdy. Na filmu se mi líbilo pěkné vizuální pojetí; měli jasnou představu a povedla se jim. Ani na vteřinu nezkoušejí dělat něco jiného než 100% kýč, ale je to kýč v prostředí, kde většinou není nic hezkého. Scény s pí Molavcovou by se mohly rovnou použít třeba v Krvavém románu. Též bych se zmínil o tanečních číslech: dvě moderní se celkem vydařila, čajová party má i snesitelnou hudbu; bohužel seladonský konzervativní styl p. Gotta nedal prostor, aby lepších čísel bylo víc. Jak podotýkají předřečníci, film zachytil pro budoucno obraz p. Gotta. Jeho neherectví mi připadalo celkem zvládnuté. Neměl jsem problém ho pozorovat; byl opravdu fotogenický. Jeho extrémně nevysoká postava s velikým obličejem se silným mejkapem má něco do sebe i po letech. Největší peckou ale pro mě byl závěr, kde je umělecky ztvárněna episoda emigrace p. Gotta do záp. Německa a jeho následný návrat. Když v Rozvadově přeskakuje opuštěnou pohraniční závoru směrem do Československé socialistické republiky, tak nastává posledních pár minut, které jsou už nezahaleným cynickým výsměchem. Poslední poznámka: scény z přízračného života německé honorace mi hodně evokovaly (můj oblíbený) Krakatit. (02.04.2015)

Byl-li Gott geniální zpěvák, v tomto ohledu podobně jako Blehárová v HROCHOVI šlápl vedle. Nebyl na to ale sám: v kupce nesporného hnoje se vykoupal před nečekaným koncem života Jiří Štaidl a pohled do těch, kdo také přiložili své polínko pod kotel, není také nepatrný. Kýče se ale netočily jen za normalizace. Bylo tak tomu před r. 1948, 1938 a je tomu tak i po r. 1989. Zůstává s podivem, že Gottovi jeho prkenné herectví nikdo nevymluvil. Na druhou stranu tu jsou STARCI a KLARINETY. Vážíme-li, berme v potaz obě misky pomyslných vah. (05.03.2023)