Bílý pes

„Teda já už viděl něco průserů, ale ti namouduši podělali, co mohli.“ Neuvěřitelně naivní podívaná s topornými dialogy, ještě topornějšími herci a vůbec nejtopornějším zpracování problematiky rasismu, jaké jsem kdy viděl. Nejhorší je, že to někdo opravdu myslel vážně. To už je snad lepší, rozuměj méně povrchní, i Kult hákového kříže, a to je co říct. (31.05.2020)

Ten pes fakt naháňa hrôzu, ale inak film veľmi čo ponúknuť nemá. V druhej polovici sa poodhaľuje téma rasizmu, ktorej zapletenie v príbehu veľmi pomoholo a dodalo mu úplne iný smer aký som čakal. Priemerní herci, klasický rutinný námet okorenený pár dobrými scénami a výborným záverom. 65%. (04.05.2010)

Ako drama je to priemer. Vlastne je to ciste becko. Prilis priamociare, s logickymi preslapmi a herci tiez mohli byt lepsi. Zachranuje to vlastne iba ta tema, dobra rezia a Morriconova hudba. Velmi sa mi to vsak pacilo vo svojom druhom plane. Ta alegoria na rasizmus je skvela. Urobit zo psa nositela ludskej blbosti je uzasny napad. A ta posledna patminutovka to posuva do kategorie paradny film. Ak niekoho napadne urobit ackovy remake ma v tejto dobe isty profit a minimalne 20 Oscarov k tomu. 8/10 (10.08.2018)

Moc krásný film. Na jedné straně tu je tradiční motiv ze 70. a 80. let: zvíře - bestie. Pes však funguje i jako metafora rasismu a nutno podotknout, že s tématem se nepracuje nijak banálně či zploštěle. To dokazuje i závěrečná scéna v kleci se psem, která ve své jednoduchosti vystihuje tolik rozměrů, motivů a pocitů, které se pojí s tématem rasismu, že mi to až sebralo dech. Prostě geniální. Fuller se opět se nijak neštítí násilí, krve a hrůzných scén. Rychlé pohyby kamery, násilné střihy a fascinující podoba toho hrůzného zvířete vše jenom podtrhují. Psí útoky samozřejmě jsou brány dost do důsledku - to jak Fuller nechá psa vraždit asi leckoho překvapí. Vedle toho je film i dost sentimentální. Tato stránka filmu je zas zesilovaná různými dlouhými jízdy kamery a hudbou Ennia Morriconeho. Navzdory tomu, že celý film je nechutně postižený osmdesátými léty, tak vyniká především svojí filmovostí. (21.07.2011)

Sofistikovanější než by jeden z čistě béčkového prvoplánově kontroverzního nástřelu „Goro bílý pes makabrózně morduje Afroamíky“ čekal. Fullerovo velké vítězství je, že to funguje v obou zamýšlených rovinách. V první žánrové polovině z „jejího pohledu“ jde o tradičně vystavěný znepokojivý thriller staromilského střihu, který je v mnoha aspektech lepší adaptací Kingova Cuja než filmové Cujo samotné a plně si vystačí s pozvolně budovanou atmosférou, táhlými záběry, tu a tam obnaženou mordou, mrazivým zavrčením a geniálně posmutnělým Morriconeho podkresem. Ve druhé metaforické polovině „z jeho pohledu“ pak jde o mnohovrstevnatou alegorii na rasismus a xenofobii, která je komplexnější, znepokojivější a působivější než leckteré „jakože serióznější“ snímky na totéž téma. Třešničkou na dortu je pak relativizující závěr, který se v dušičce usadí a ne a ne z ní ven. (12.09.2017)