Šest černých dívek aneb Proč zmizel Zajíc?

Pardon, ale mě se to líbí. Jsou tu výborné nápady: např. 1) ředitel knihovny, který se snaží utajit skutečnost, že neumí číst a tak nechá řadit knihy podle velikosti. 2) černě oděné slečny Jidášová, Babinská, Herodesová. 3) Tytéž slečny bez zkrupulí a studu řezající knihy, aby neměly problémy s jejich řazením 4) temná a zároveň parodická atmosféra. Co proti tomu proboha máte? (13.06.2004)

„Byl to nejtragičtější případ mého života. A skočil jsem do něj rovnýma nohama!“ Sice nejde o povídky jako v předchozím Zločinu v dívčí škole, ale řada věcí zůstala, hlavně Škvoreckého předloha, Rychmanova (tentokrát sólová) režie a Lipského hrdina Borůvka. Podobný je i humor, avšak u Šesti černých dívek jsem se bavil více. Už úvodní promluva o mužích mě rozchechtala. Pak přišel první kontakt s tajemnou budovou knihovny (se svou vlastní atmosférou + speciálním otevíráním dveří), nové a „lepší“ řazení knih (pohled na Mein Kampf mezi Babičkou a Vinnetouem mě zničil) a seznámení s nemálo zábavnými postavami (perfektní Kemr či Peterka…a mnoho dalších). Krom výborných vtípků zde nechyběly i dobové narážky (Západ, intelektuálové, ředitelovo tajemství atd.). Slabší byl v podstatě jen závěr a pak pointa ohledně „stáří“ 1 z postav. I přesto však jde o kvalitní zábavu a já dávám solidní 4*. „Nezlobte se Dášo, dyť už bych moh bejt pomalu vaším otcem.“ - „Mýmu tatínkovi bylo 60 a mamince 18, když se brali. A mně 3!“ (22.03.2017)

EMMA MÁ MASO U MAMY... Rádoby duchařská krimikomedie s negramotným ředitelem knihovny (Z. Řehoř), nezbednými praktikantkami knihařské školy příznačných jmen (Herodesová, Babinská, Jidášová, Koniášová...), atraktivní sekretářkou Dášou (I. Janžurová) a především s vyšetřujícím poručíkem (Borůvkou?) v podání Lubomíra Lipského. Oproti Zločinu v dívčí škole mi to přišlo nudnější a hlavně s takovou divnou pointou. I když kdybych byl žena, možná bych se na to díval jinak. A třeba i souhlasil, že "prostě pořádnýho chlapa neseženeš" :D (18.10.2017)

Škvoreckého nehrdinný hrdina poručík Borůvka opět v akci. Vtipná komedie s nasázkou, erotickým nádechem a tajemnou starou knihovnou. V řadě svérázných figurek je nadčasová postava Zdeňka Řehoře, ředitele, který neumí číst ani psát, což k výkonu ředitelského povolání nikdy nepotřeboval, jak se nechá slyšet. (11.01.2012)

Janžurová přece není Schoberová, pane Rychman. Škoda, že se zde spoléhá na apriorní srandovnost populárních komiků (výtka se netýká Trégla, který je využit dokonale („Vy vošklivej zhovadilče!“), démonicky pološíleného Kemra a ani bubliny Lipského). Škoda, že tento sympaticky podvratný film pořádně neví, čím chce být, Borůvku odsunuje do pozadí a místo aby důsledně sledoval předestřené motivy (černé dívky, knihovnická reforma, ideologická vědeckost kontra magie, politická i erotická satira - od slova "satyr"), rozpouští se v ledabylé taškařici křečovitě se snažící o „krejzy“, aniž by umožňoval vstoupit dovnitř. Úvod je báječný, ale už při prvním vstupu Růžičkové na scénu se film začíná drobit, závěr je... no řekněme směšný. Přesto mám z tohoto kousku celkem lepší dojem než z konzistentnější a promyšlenější Menzelovy poslední části předešlé borůvkovské trilogie, ba i než z elegantnějšího Fantoma Morisvillu. To mimo jiné díky přehršli motivů a hlášek, které zde zazněly na poslední chvíli (např. (re)habilitace doktora Libery). Pekelné obludy stojící nad hromadami knih čekajících na srovnání dle centimetrů hovoří za vše. Babička, Mein Kampf, Vinnetou, Snář. Ema má maso u mámy. O potenciálu (žel málo využitém) této opravdu bláznivé komedie si lze udělat obrázek z přejných komentářů od darkrobyk a Gavin87. (05.02.2012)