Sedmero krkavců

Docela se divím zdejšímu špatnému hodnocení. Ano pohádka je to na Štědrý večer dosti nevhodná, ale má skvělou atmosféru a velice silné vykreslení zlých postav, až se člověk klepe o to, jestli dokážou ti "dobří" (skutečně hrají tak slabě nebo mají jen míň prostoru?) tentokráte zvítězit. Nejsou přece jen idylické pohádky nebo pohádky s pištícími čertíky a la Troška, tahle se spíš snaží jít v linii Juraje Herze nebo Jasněnky, které tu rozhodně svoje diváky a obdivovatele našly. (22.06.2009)

Legendární Chrt Borise Rösnera - jen díky němu jsem si Sedmero Krkavců pamatoval od dětských let. Znovu jsem je viděl až ve věku dospělém a vybavily se mi chvíle strachu, které jsem jako malý zažíval při pohádce o Janovi A Jeho Podivuhodném Příteli, která je desetkrát větší a morbidnější psycho než tato česká klasika. Sedmero Krkavců a severský drasťák spolu leccos sdílejí, třeba onu spornou vhodnost pro dětské publikum. Jako pohádku tak jak ji obvykle vnímáme, opravdu nedoporučuji. Zvlášť jestli se vaše děti bojí u Statečného Kováře s Pavlem Křížem:) Ale jako film s pohádkovou tematikou rozhodně dobré. 70% (10.12.2006)

Z této pohádky jsem mírně na rozpacích. Ano, jde o klasickou pohádku Boženy Němcové, která má až hororové ladění. To by mi ani tolik nevadilo. Více mě ale oslovila předloha Němcové, než tento film - chápu ale, že ta je jako taková nezfilmovatelná (je např. ještě mnohem více roztažená v čase - Bohdanka dlouho přesvědčuje své rodiče, že půjde bratry vysvobodit, dlouho čeká, než se vydá na cestu, a hlavně nešije košile z kopřiv, ale ze lnu, který si musí vypěstovat ze semínek podobně jako legendární krteček :-)). Zajímvavým prvkem ve filmu byli sloužící - "lidští psi" - a proměna jedné z nich poté, co jí Bohdanka darovala hřeben. Ale například to neustálé přecházení po chodbě mi tam nějak nesedělo. P. S. Naše malé holčičky pohádku zvládly, i když se u ní někdy bály. Ale to už k opravdovému životu patří... nevadí mi, když je v pohádkách zlo zlé. Zajímavé komentáře: sportovec, Gemini, otík, Jezinka.Jezinka, WANDRWALL. (13.06.2013)

Tuhle pohádku jsem naposledy viděl na Štědrý večer roku 1993, kdy štědrovečerní pohádky měly ještě úroveň. Po dlouhé odmlce jsem ji shlédnul znova a neztratila nic z kouzla, které ve mě zanechalo. Je to klasický rukopis Ludvíka Ráži, jenž svým pojetím do příběhu dostává temnotu a hororovou atmosféru, podobně jako třeba v pohádce O Janu a podivuhodném příteli nebo ve filmech Ocelové město, Poslední propadne peklu, či Princ a chuďas. Samo sebou tomu dominuje magická hudba Petra Hapky, který Ludvíku Rážovi skládal povícero věcí. Mě tady zkrátka takový režisér chybí! Ludvík Ráža natočil stejnou verzi již v roce 1967, tu jsem ale ještě neviděl, což brzy napravím. Tahle pohádka z roku 1993 se natáčela v mých oblíbených lokacích Jižní Moravy, které mám tak rád. Namátkou třeba Janův hrad, Lednicko-valtický areál, Sirotčí hrádek, Macocha, kolem Býčí skály, Rudické propadání a jeho okolí, Boskovický hrad nebo Pernštejn. Nezapomenutelné role ztvárnili Ivana Chýlková a Boris Rosner, jako Milada a Chrt. (01.10.2021)

V téhle adaptaci bohužel není pořádně komu fandit, většina postav je nesympatických. Matka Hlaváčová  je učiněná mrzoutka, přísná, nesoucitná, neustále se staví do role oběti a obviňuje ostatní z toho, čím se nejvíc proviňuje sama ("všichni myslíte jenom na sebe, na cizí bolest nemyslíte"). Pak tu máme prince Dlouhého, který nedělá nic jiného, než že v jednom kuse civí na krkavce na okně, a jeho sestru Chýlkovou, co nesnese, když ji cokoliv/kdokoliv připraví o jeho pozornost. Nelze si nevšimnout toho erotického nádechu jejich vztahu (jak slizce se ona lísá k princi, stejně tak potom poskok Chrt k ní...), to se mi zdá do pohádky krajně nevhodné. Za ještě méně vhodné považuju, aby se v pohádce pro děti krvavě vraždilo dýkou... to už je příliš. Vlastně dost pochybuju o tom, že by se nějakému dítěti tahle pohádka mohla líbit. (Pro koho ale potom je?) Navíc se velká část děje odehrává v zámku bůhvíproč plném babizen, nuzáků, otrhanců a ztracených existencí s pokřivenou postavou i charakterem. Dále mi nesedl varhanní doprovod, podivoval jsem se nad nelogičnostmi v ději (Chrt pronásleduje prince na koni pěšky) i v hlavách protagonistů (princ křičí na němou: "Tak promluv přece, prosím tě!") nebo nad nepravděpodobnými dialogy (Bohdanka: "Zradila jsi mě, vodo, zradila!" - Voda: "Jak chceš..." – to se opakuje asi desetkrát). O čtvrtstoletí dříve natočil stejný režisér tuto pohádku jako studiový televizní film, a ačkoliv ani to není žádná zvláštní podívaná, stojí v mých očích o dost výš (tehdy ovšem Bohdanka neměla rodiče, nýbrž chůvu, zato byl naživu král). "Zabili jste chléb!" (29.08.2023)