Sedmero krkavců

Docela se divím zdejšímu špatnému hodnocení. Ano pohádka je to na Štědrý večer dosti nevhodná, ale má skvělou atmosféru a velice silné vykreslení zlých postav, až se člověk klepe o to, jestli dokážou ti "dobří" (skutečně hrají tak slabě nebo mají jen míň prostoru?) tentokráte zvítězit. Nejsou přece jen idylické pohádky nebo pohádky s pištícími čertíky a la Troška, tahle se spíš snaží jít v linii Juraje Herze nebo Jasněnky, které tu rozhodně svoje diváky a obdivovatele našly. (22.06.2009)

Na tomto zpracování mi nevadí ponurost díla, až hororová hudba a nemožnost pustit ji dětem do 8 let. Ale naprosto strašné herecké výkony dvou hlavních představitelů. Bohunka a princ se fakt nepovedli. Bohunka v podání Marii Podhradské byla ukňíkaná, uvzdychaná, jalová a princ měl pořád výraz, jako by ho trápily hemeroidy. Nezachránil to bohužel ani slušný výkon Chýlkové a herecký koncert Borise Rosnera. Prostě mizérie. A to nemluvím o špatném načasování této pohádky. Tématem se hodila tak na Velký pátek a ne na Štědrý večer. (23.11.2015)

Hystericky kvazimorálně vydírající matka vytvářející nesnesitelně přepjaté prostředí tyranie jakéhosi nereflektovaného Zákona, jemuž nikdo nemůže dostát, samozřejmě nemůže ze svých synů neudělat černé krkavé ptáky. (Její geny poznáváme bezpečně ještě v dceřiných teatrálních externalizacích vlastního selhání „zradila/zradil jsi mě“.) Princova citově totálně závislá sestra má evidentně dost prorostlé neřešené trauma, které si léčí tím, že vlastní závislost přetváří v závislost bratrovu. Postavy matky a princovy sestry však nejsou jen ukázkovými modely určitých typů patologických osobností, nýbrž mají i cosi podstatně společného: naprostou neschopnost jakékoli reflexe - jejich „všichni myslí jen na sebe“, byť motivováno pokaždé jinak, je ve výsledku týž nádor. Dojem z této modelové psychopatologie, velmi důrazně a v Miladině případu obzvlášť detailně provedené, je tak silný, že dává zapomenout na ostatní zoufalost nicotného filmu, budícího dojem dokonalého zmarnění silného námětu (kterýžto dojem je podporován doprovodnou hudbou, u níž neumím rozhodnout, zda je tak blbá už skladebně (Hapka?!) nebo až svým mdlým flašinetovým provedením). Jakkoli linie ústředních prvků (situace sedmi bratrů a jejich „němé“ sestřičky) je dostatečně nosná sama o sobě, jakož i to, že tvoří spojnici mezi matkou a princem v zajetí sestry. Asi u každé lidové pohádky lze předpokládat skrytou (ne-li zjevnou) psychologii. Nedokážu odhadnout, zda je dáno už scénářem nebo až režií, že v tomto zpracování Sedmera krkavců je kazuistika z učebnice psychopatologie tím jediným, co z pohádky zbývá. Postava Chrta, ale i postava Johany (Jolany?) se v tomto ohledu jeví sice velmi zajímavě (spíš jako intrapsychické komponenty než jako osoby), jakož i závěrečné scény „košile na hranici“, „lid a Milada“ a „návrat“, já ale budu zlej a k sjednocení dojmu z Rážova filmu použiju nezamýšlenou hlášku „moji bratři“, na něž se naivní, sotva zletilá kráska pochybného původu neustále odvolává (pokud mluví). Nikdo ať se nepohoršuje. Kdykoli byla Bohdanka na scéně, vybavovalo se mi "Ó Dio, ó Dio!" z jisté italské katolické žánrovky ze života světce. S PollyJean lze částečně souhlasit, sportovcův komentář určitě stojí za přečtení, jakož i pohádka za vidění - to ale jenom jednou. (22.05.2012)

Z této pohádky jsem mírně na rozpacích. Ano, jde o klasickou pohádku Boženy Němcové, která má až hororové ladění. To by mi ani tolik nevadilo. Více mě ale oslovila předloha Němcové, než tento film - chápu ale, že ta je jako taková nezfilmovatelná (je např. ještě mnohem více roztažená v čase - Bohdanka dlouho přesvědčuje své rodiče, že půjde bratry vysvobodit, dlouho čeká, než se vydá na cestu, a hlavně nešije košile z kopřiv, ale ze lnu, který si musí vypěstovat ze semínek podobně jako legendární krteček :-)). Zajímvavým prvkem ve filmu byli sloužící - "lidští psi" - a proměna jedné z nich poté, co jí Bohdanka darovala hřeben. Ale například to neustálé přecházení po chodbě mi tam nějak nesedělo. P. S. Naše malé holčičky pohádku zvládly, i když se u ní někdy bály. Ale to už k opravdovému životu patří... nevadí mi, když je v pohádkách zlo zlé. Zajímavé komentáře: sportovec, Gemini, otík, Jezinka.Jezinka, WANDRWALL. (13.06.2013)

Tak trochu jiná pohádka, ze které si od malička pamatuji především scény s Chrtem. Ani po opětovném shlédnutí zklamání nepřišlo, líbí se mi ta ponurá depresivní atmosféra, která panuje po většinu filmu. Líbí se mi místa, která filmaři vybrali na natáčení... onu atmosféru pomáhají dotvářet. Taktéž se mi líbí hudba Petra Hapky. Z herců vyčnívají především představitelé zla Boris Rösner a Ivana Chýlková. Uvedení na Štědrý večer mě nijak netrápí, proč ne? Však to skončí pohádkově. 60% (27.04.2015)