Tajemství Ocelového města

Film s neopakovatelnou, sugestivní atmosférou totalitního, šedého průmyslového města. Zvláštní poetika s tajemnou náladou. Dávali ho za mého dětství několikrát do roka v televizi. Dodnes ho považuji za nevšední dobrodružství nejenom pro děti. Za málo peněz se odehrálo opravdu hodně dobré muziky. Když tento obrat vezmu doslovně, příběh zde navíc dobře podkresluje dobře zvolená hudba. Jeden z mála filmů, který mi přišel ještě o něco lepší než samotná předloha. Vyrovnala jsem se i s obsazením tehdy ještě dětského herce Jana Potměšila, který kdo ví proč nikdy nepatřil mezi mé oblíbence ani mezi mně sympatické herce. (Svým osobním přístupem k životu a k jeho překážkám u mě později jako člověk stoupl v ceně). Tento film mám ráda i s jeho lacinějšími dekoracemi, jako celek totiž funguje dobře a dokáže se mi dostat pod kůži. Je to dobrá práce, k níž mě napadají slova jako upřímnost a poctivý přístup k filmovému kumštu. Je to kvalitnější a silnější film než ty předražené, bezduché a brakovité kýče pro současné náctileté, které se na mladé diváky i na nás v současné době valí ze všech stran. (08.09.2019)

Můj nejoblíbenější klukovský film, tahle naprosto sugestivní volná adaptace románu Julese Vernea a jednoznačně nejlepší film ve filmografii režiséra Ludvíka Rážy, který se snad jako jediný filmový tvůrce dokázal přiblížit originálnímu uchopení Verneova světa Karlem Zemanem, Tajemství Ocelového města má mnohé z poetiky jeho filmů, i když kvalitativně je pravda na trochu jiné úrovni. Mimo dokonalého hereckého obsazení, sugestivně ponuré atmosféry Ocelového města, naprosto dokonalé mizanscény, výtvarného pojetí, zaujme především podmanivá hudební složka, bez účinku vynikajícího hudebního podkresu by bylo Tajemství Ocelového města sotva poloviční...a samozřejmostí je výrazné antimilitaristické poselství, které byl jistě i důvodem, proč tento film mohl Ráža v oné době vůbec natočit a proč prošel systémem schvalovacích komisí, modelový souboj dobra se zlem, tedy měst Fortuny a toho Ocelového, jistě nejednoho aparátčíka nenechalo na pochybách, že Ocelové město je zářným příkladem kapitalistické prohnilosti, pikantní, jak se dnes tato interpretace obrátila a Ocelové město je zřejmou alegorií totalitního státu, v kterémžto faktu je asi největší přednost a síla Rážova opusu magnum... (20.11.2006)

Tajemství ocelového města jsem měl vždy rád. Oblíbené české ztvárnění Verneovi knihy se zlatou generací českých herců. Děj není nikterak složitý, na druhou stranu je natolik zajímavý, že vás udrží napjaté během filmu až do finále. Strašně mi náladou připomínal film knížky Karla Čapka a ty já mám velmi rád. Česká klasika, která se nezapře. (08.11.2011)

Byť Ráža obsadil do rolí dědiců vlastně opačné typy, Růžka coby laskavého budovatele Fortuny a Vinkláře jako dobyvatelského diktátora Ocelového města, vyšlo mu to. A Hanzlík, to byla vždy sázka na jistotu výborného výkonu. Poněkud mě překvapil Fišer hudbou, kterou bych spíše přisoudila Liškovi, jak je pompézní. A možná to je právě ta piha na kráse, která dělí tenhle film od dokonalosti. (26.02.2012)

Moc povedená a dobře obsazená adaptace klasické verneovky. Zajímavé je, že si všichni, co jsme to viděli kdysi jako děti, nejdříve vybavíme holomráz. Jinak nesouhlasím s porovnáváním této adaptace se Zemanovými filmy v tom smyslu, že Ráža je horší. Ludvík Ráža zvolil vlastní cestu (nač se po někom opakovat) a podle mne se trefil naprosto přesně. (02.02.2009)