Herec

Dvě epizody děj příliš nespěchá, zaměřuje se na Standu Láníka, jeho nejbližší okolí, ale i hutnou atmosféru. Tohle mi velmi sedlo, dění mimo pana herce, pozadí jeho příběhu, všudypřítomný strach, ať už jste v jakékoliv stranické pozici. Nebo v jeho rodině, bytě... tady k navození strachu stačí pouhý zvonek a neodbytný soused za dveřmi. Právě tím zaměřením na postavy a hutnou atmosféru připomene Herec to lepší z tvorby zaměřující se na padesátá léta. Proto jsem příliš nepochopil odbočku na statek, ta totiž oproti zbytku působí značně nedomyšleně, navíc je úplně zbytečná. Když už, tak se tohle mohlo jen zmínit v rozhovoru a jít na poslední akci, poslední pointu. Ty dělají Láníka tím, čím je, nikoliv nadějným matematikem, ale hercem, který svoji roli nikdy neopouští. Poprvé překvapí, aby se podruhé čekalo, jestli v jeho přístupu k věci přijde nějaká změna. Jan Cina působí takovým nejednoznačným dojmem, což mi k postavě, u které si nemůže být jistý nikdo, vlastně velmi sedne. Ale abych třetí epizodu jen nehanil, krom závěru je tu ještě část "v čekárně", kde se na průhledném skle nad Láníkem střídají boty a psychický nápor je doslova cítit. 75% (11.02.2024)

Technicky dokonalé včetně kostýmů, exteriérů, interiérů, dobové atmosféry a i hereckých výkonů. Nicméně příběh je trošku vykonstruovaný a chvílemi až "překonstruovaný". Možná by tomu pomohlo, kdyby si to tak úporně nehrálo na realitu, ale vzneslo se do náznakui stylizace. Takhle jsem tomu chvílemi přestával věřit. (31.10.2020)

Nová minisérie ČT je v souladu se zobrazovanou dobou správně šedivá, temná a beznadějná. Tvůrci se nebáli zobrazit poměrně otevřené sexuální scény ani fyzické násilí, herecké výkony jsou do jednoho skvělé - kromě Ciny musím vyzdvihnout Jenovéfu Bokovou v roli Standovy sestry nebo Pavla Baťka jako jednoho ze Standových "cílů". Projekt má ale bohužel i svoje negativa. Všechny epizody (každá se stopáží cca 80 minut) mají poměrně repetitivní výstavbu, která v závěrečném díle nemá moc čím překvapit. Právě finálová část je svým způsobem nejslabší, protože vymizí do té doby důležité vedlejší postavy a zároveň se velmi špatně čte motivace ústředního hrdiny. Úplný závěr ale zase zamrazí. Vzhledem k tomu, že filmové ceny Český lev myslí už i na televizní tvorbu, minimálně Honzíkovi Cinovi, kterého už pár let nekriticky zbožňuju, bych nějaké to ocenění ze srdce přála. Skoro 4*. (01.11.2020)

Už po zhlédnutí první epizody jsem tušila, že půjde o výjimečnou tuzemskou minisérii. Před chvílí jsem dokoukala závěrečný díl a jsem nesmírně potěšena, že jsem se nemýlila. Nebudu šetřit superlativy, protože na tomhle dramatu z počátku padesátých let dvacátého století jsem si opravdu smlsla. Tvůrcům se povedlo naprosto věrohodně zachytit dobovou atmosféru, ze které místy až mrazilo. Svůj podíl na tom měla i výborná hudba. Také po herecké stránce jsem absolutně spokojená. Kromě vynikajícího Jana Ciny v hlavní roli je těžké někoho vyzdvihnout. V podstatě se totiž dá říct, že všichni, kteří neměli jen štěk, hráli skvěle. (90%) (30.10.2020)

Jan Cina v této čtyřhodinové nemilosrdné jízdě potvrdil, že právem patří k nejlepším hercům své generace. Ne nadarmo se tento snímek jmenuje Herec. Režisér Peter Bebjak se této třaskající látky zmocnil s obrovskou suverénností a Herec překračuje jakákoli česká omezující měřítka. Režisér s pomocí výtečného kameramana Martina Žiarana vytvořil hutnou atmosféru stalinistického Československa, kdy si nikdo nemůže být jist, zda nepadne do rukou obávané Státní bezpečnosti. Martin Finger a Adrian Jastraban tu hrají dost odpudivé postavy, ale králem je tu zmíněný Jan Cina, který během necelé čtyřhodinové stopáže nesleze z plátna. A to ani nemluvím o mrazivém závěru, který vám patřičně plivne do obličeje. Jasný český král letošního roku. (14.08.2020)