V erbu lvice

Ze Zdislavina života - plným jménem Zdislavy Křižanovské z Lemberka - nejsou jistá ani její životní data. Legenda sama - jak už to u legend bývá - víc naznačuje než vypráví. Přesto autorka zdařilé literární předlohy, spisovatelka a někdejší mariánskolázeňská lékařka Alena Vrbová, dokázala napsat ve stejnojmenném románu strhující příběh, který Ludvík Ráža dokázal neméně zdatně přetvořit do filmové podoby nejen jako režisér, ale i jako scénárista. Šťastnou ruku měl i při výběru hlavních představitelů i odborného poradce - výsledkem je s minimem prostředků skvěle zvládnutá výprava, která dotváří - nebo naopak ničí - úspěch tohoto subžánru hraného filmu. Steinmasslová je pro tuto roli-poslání přímo predestinována svým zdánlivě nenápadným, ale vnitřní silou a přesvědčením planoucím krásným niterným ženstvím. Asi právě toto pojetí zživotňuje jinak schematickou postavu neduživé ženy, která podle všeho žila krátce i na středověké poměry, v nichž se člověk mohl i jako mladík bez potíží stát zemským kmetem (17letý Jiří z Poděbrad). Lidský výklad života pozoruhodné katolické světice, Slovanky a Češky (byť v těchto kategoriích středověk velmi dlouho neuvažoval ani necítil) stojící u počátků sociálního českého života, péče o zavržené a ubohé, bohužel nebyl - a pro svou výpravnost ani být nemohl - symbolem nové vlny historické tvorby. Nicméně spoluvytvořil působivý epilog vrcholné české tvorby hraného filmu (z devadesátých let zaslouží ještě zmínku skvělé televizní inscenace zejména Oldřicha Daňka, patrně největšího českého dramatika druhé poloviny dvacátého století). Doba, v níž nositeli skutečné tvořivosti jsou šedesátníci a sedmdesátníci, nenávratně kráčející vstříc konci své životní cesty, je zvláštní. To však neplatí o díle, které již dávno - je "pouze" kvalitní a výsostné - mělo být digitalizováno na DVD nosičích. (02.12.2007)

Jako sonda do středověkého světa zdařilé, jako příběh již méně, osudy Zdislavy nejsou natolik poutavé, aby byly nosnými pro 90 minutový film. I když jsem si užíval syrovost doplněnou podmanivou hudbou a hlavně skvělého Rösnera, jaksi jsem ztrácel zájem o dosti monotonní děj točící se okolo svaté Zdislavy. (26.05.2014)

Solidní středověký film, poslední celovečerák Ludvíka Ráži, který už prokázal před lety, že hnusný špinavý středověk zvládá dobře. Hraje tu poměrně hodně klasických herců v mini rolích, asi vám ulpí v paměti Kemr a Růžek, protože jsou to jejich poslední role, Růžek už se nedožil ani postsychronů a Kemra dokonce filmovali ve přizpůsobeném nemocničním pokoji, z čehož mrazí, protože mi celkově přijde, že to byl takový závěrečný film československé dramatické tvorby s profi tvůrčím týmem. Má to atmosféru a pěknou vizuální stránku, ale lidem, co očekávají exploze a Megan Foxovou, se ze Zdislavy asi nepostaví. (28.11.2009)

Milena Steinmasslová, naše velmi dobrá a krásná herečka tu odčiňuje vše co v životě napáchala jako svazačka, dcerka komunistických oligarchů a agitátorka mládeže. Vše dobré páchá coby světice Zdislava po boku hvězd jako je Rosner, Preiss a Kemr. Neobyčejný, zapomenutý a citlivý příběh Rážův. Někteří lidé jsou tak dobří a šlechetní, že odměnou jim je pouze smrt v mladém věku. Doporučuji přečíst komentář sportovce. (14.12.2011)

Ludvík Ráža a jeden z jeho posledních filmových počinů. Působivé vyprávění příběhu z 13. století dokázal Ludvík Ráža převést na filmové plátno opět s veškerou precizností, jakou je u tohoto originálního režiséra zvykem. Film se z velké části natáčel na Novém hradě u Olomučan (pamatuju si, jak v době natáčení filmaři hledali po vesnici Olomučany vychrtlé komparzisty a tenkrát jsem se natáčení málem zůčastnil, dodnes mě mrzí, že k tomu nedošlo). Josef Kemr zde ztvárnil svoji poslední filmovou roli - šíleného mnicha a nutno říci, že i z posledních sil podal neuvěřitelný a nezapomenutelný herecký výkon. Stejně tak i Martin Růžek, který už nemohl ani mluvit a musel ho nadabovat Petr Haničinec. Pan Kemr a pan Růžek nedlouho po natočení filmu zemřeli. Nikdy na tyhle velikány českého filmu nezapomenu! Hudební kulisu k filmu složil režisérův dlouholetý spolupracovník a kamarád Petr Hapka a jak jinak - výsledek je perfektní (málokdy se mezi režisérem a hudebním skladatelem vytvoří skoro na chlup stejné cítění a použití hudby jak ke kterým kamerovým záběrům a aby hudba u filmu přesně fungovala - toto spojení mezi Rážou a Hapkou bylo geniální). Kvalitní snímek, přece jen u mě vítězí o pár let starší Rážův historický filmový počin - Poslední propadne peklu. (21.11.2015)