O Janovi a podivuhodném příteli

Příjemné překvapení na poli pohádek. Inspirace severskými pohádkami je zde patrná zejména v tíživé atmosféře skrytého zla a krutosti světa, jež se k hlavnímu hrdinovi jen tak mimochodem staví nevlídně a nijak mu jeho úlohu neulehčuje. Ve své podstatě jsou ve filmu obsaženy velmi kruté momenty, např. pokus o okradení mrtvoly aj., to se v běžné pohádce jen tak nevidí, ale v tomto případě zapadá podobná událost bez problémů do děje a celkové atmosféry snímku. Pro malé děti možná příliš strašidelné, ale pro ty „velké“ jasná volba. (04.12.2006)

Poctivá produkce, která sice za největšími skvosty televizní tvorby zaostává, ale nechala za sebou kus poctivé práce. Kameraman se sice pro tuto práci úplně nehodil, pomohla mu ale naštěstí v drobnostech nenápadně snaživá výprava, hlavní hrdina života také moc nepobral, ale nad schopností proměn vedlejších postav jeden žasnout nepřestává. 3-4* (13.12.2013)

Ludvík Ráža nám na počátku devadesátých let předložit dva kusy, které zvládly vyděsit hned několik generací diváků. Přitom šlo primárně o pohádky, které mají pohladit na duši. Jenže Sedmero krkavců a O Janovi a podivuhodném příteli nám spíš vtloukají do hlavy, že Vánoce u televize musejí být depresivní, chladné a místy až ošklivé. Sice dokázaly udržet naši pozornost, ale kdejaké dítě při vzpomínce před spaním na Chrta Borise Rösnera nebo dominantní Chýlkovou na straně jedné a znepokojivou atmosféru na té druhé, musí hůř usínat. Tedy alespoň v dané době. (07.12.2016)

Chceš vědět, proč jsem ti pomáhal? Protože si jako nejchudší z chudých obětoval svůj jediný peníz, aby nezvítězilo zlo! Jednal si, jak ti radil tvůj otec. Jak? S láskou a dobrotou v srdci chlapče. Jednej tak i jako král. Pohádka, která si zasloužila můj respekt, už i když jsem ji viděl jako malý kluk! (17.07.2011)

Asi poslední skutečně dobrá filmová pohádka u nás natočená. Hapkova hudba, docela ponurá až hororová atmosféra, skvělí herci a výborné dialogy. Je zajímavé, jak se v komentářích objevuje, že se u ní pisatel jako malý bál. To já sice trochu taky, ale právě o to jí mám radši. Jen ať pohádky přinášejí pestřejší škálu pocitů, jen ať je nebezpečí velký. Jen ať dítě pochopí, co to má doopravdy být ta síla lásky, když se musí postavit nebezpečí, co je to skutečná odvaha, když musí přemoci strach. A co je to radovat se z okamžiků života, z okamžiků štěstí, o které se musíme sami zasadit. (17.07.2011)