Bumerang

S využitím psacího stroje to byl moc dobrý nápad. Perfektně to totiž dolaďovalo atmosféru a vlastně si tak člověk mohl udělat představu za co tam ti lidé byli, i když stejně všichni měli v papírech špionáž a vlastizradu. Při záběru na nápis "Prací ke svobodě" mě mrazilo v zádech, protože jsem si vzpomněla na nacistické lágry. Ty na svých branách měly napsané úplně to samé. Těžko říct, ve kterých to bylo horší. Schmitzer byl vynikající. (10.02.2012)

Byl jsem zvědavý na film, který měl potenciál třeba Tmavomodrého světa. Ale přes skvělé herecké výkony, dobře vykreslenou atmosféru i třeba famózní využití Beethovenovy 7. symfonie tomu chybělo to úplně základní - příběh s gradací a především důveryhodnost. Stránského popis děsivých padesátých let je didaktický (podobné je to i s nekonečným seriálem o "Maděrovi) a člověk si uvědomuje, jak nesmírně složité je napsat (protože každý film je takový, jaký scénář) příběh s uvěřitelnými osobami a jejich vývojem. Snad za nejhloupější pokládám ony titulky, které označují "mukly" a snaží se dokumentárnost, která tady nemá místo. Krátká sekvence z filmu Žert (Ludvík Jahn u PTP) je emočně mnohem silnější, než celý tenhle příběh, jenže v onom žertu je to jenom epizoda. Film končí stejně podivně, jako třeba vizuelně a herecky skoro dokonalý Ve stínu, natočený mnohem později a když to porovnám třeba s jinými filmy (Kawasakiho růže nebo německý Životy těch druhých - porovnání z důvodu zachycení irčitých mezních situací z doby komunistické totality) tenhle film se prostě nepovedl, stejně jako za mnoho nestál ani ona Zdivočelá země. Škoda. Nějak se se těm našim umělcům až na vyjímky nepodařilo se s dobou dostatečně prvadivě a přitom atraktivně v tom dobrém slova smyslu vyrovnat. Přitom Stránského Balada o pilotovi je podobně mdlá, jako tohle...k tomu, aby vznikl silný a pravdivý film prostě není potřeba takhle tlačit na pilu, vznikne pak cosi jako antipadesátková agitka. Bohužel. (25.07.2023)

Snaha natočit za každou cenu něco coby memento dávného, co by nemělo být zapomínáno. Kinematografické memento mori. Většinu filmu ale pohříchu táhne jen neuvěřitelné charisma a nedoceněné fyzické herectví Jiřího Schmitzera...legendární knižní předloha povídek Jiřího Stránského Štěstí, podle níž, respektive podle povídky Bumerang, je tenhle film natočen, byla silnější, ale to už tak u knižních adaptací bývá... (02.06.2011)

Sesbíral několik filmových cen, největší pozornost na sebe strhl civilní ypsiloňák Jiří Schmitzer. Dusivá tíha řady let bez naděje ale možná dopadla na každého, jenž se tohohle natáčení zúčastnil. A na leckteré diváky jakbysmet. V pracovním lágru se léta páně 1958 objevuje bývalý náčelník, který byl ještě nedávno neomezeným pánem, jenže tady hned zkraje schytá od spoluvězňů nakládačku. Pomůže mu politický vězeň Svoboda, šlachovitý a zachmuřený bývalý lesák, odsouzený na dvanáct let za velezradu. Ač si leckoho popudí proti sobě. Je patrné, že tvůrci kvůli maximální věrohodnosti načetli dostupnou literaturu i vycházeli ze vzpomínek pamětníků, ostatně autor námětu a scénáře Jiří Stránský sám politickým vězněm byl. Škoda ovšem určité plochosti a patosu i slabší gradace příběhu, silné téma si občas zasloužilo i pevnější vedení. 70% (14.07.2016)

"Naše nápravná zařízení jsou jako vysoké pece v nichž přetavujeme šrot v ušlechtilý kov." To by mělo platit v současné době a ne v té, která odsuzovala z politických důvodů... Výborné herecké výkony podtrhují syrové zobrazení krutosti a lidskosti, přátelství a nenávisti, ale i paradoxů v lágrech 50.let. (24.09.2016)