Čest a sláva

Zpracovani tohoto historickeho dramatu je genialni, ani se mi nechce verit, ze to reziroval Bocan... Vybornou atmosferu krasne dokresluje i Liskova hudba. Skutecnou ozdobou jsou vsak vytecne herecke vykony, kde predevsim Hrusinsky, Kemr a Bohdanova dominuji... Po obsahove strance me vsak film nezaujal natolik, abych hodnotil plnym poctem. (07.10.2012)

Realistické zachytenie atmosféry života českej nižšej šľachty a jej poddaných v polovici 17. st. Psychologická sonda českej šľachty na podklade jej odovzdania sa cudzej moci, stáročného boja za slobodu vierovyznania a snahy o vlastnú vládu. Príbeh českého rytiera Ryndy je príkladom, aké ťažké bolo prinútiť sa k činom vedúcim ku slobode, ale keď sa tak už raz stalo, už nebolo žiadnej sily to zmeniť. Potom existovala len jedna cesta - boj až do konca aj za cenu vyhliadky istej smrti. Zároveň snímok sprevádza perfektná hudba a skvelé herecké výkony, hlavne Hrušínskeho. 75/100 (11.10.2014)

Vtip i hruza, poetika i syrovost, drama i tragikomedie, zablacena perla. Cely film, hlavne tedy z psychologickeho hlediska je jako zrcadlo ceske duse. Ceskoslovenske historicke filmy z tohoto obdobi jsou jednoduse skvostne. I tento nabity svym zpusobem bergmanovskym symbolizmem. Hlavne v zaveru kdy kamera zabira tvar herecky znovu dokonaleho Rudolfa Hrusinskeho pres cele platno - jako by patrala co, ze se odehrava v hlave tohoto hrdiny - rytire, kdyz kraci vstric sve porazce. Jeho pribeh je prost usmevu i paprsku slunce ba i vetrnych mlynu. Uzasny film. (24.08.2010)

Dnes polozapomenutý (jakým neprávem!) český historický film se sice nemůže měřit s Markétou Lazarovou nebo s Údolím včel (na podobnou výpravnost se zjevně nedostávalo prostředků, umělecky byl František Vláčil také trochu někde jinde), přesto patří v rámci historických snímků k tomu výrazně lepšímu, co tu bylo kdy natočeno. Silná je paralela těžké doby totalitního režimu a období po bitvě na Bílé hoře, kdy komunismus i Třicetiletá válka zdevastovaly český národ, především pak jeho elity. Pobělohorská i poúnorová emigrace české šlechty i prvorepublikových elit a jejich faktická ztráta byla (a dodnes vlastně je) fatální. Za velký klad lze považovat fakt, že v příběhu a popisu dobové situace zcela absentují obrozenecké mýty, takto ideově obnažený film se dal realizovat jen v krátkém období pražského jara, tedy právě v roce 1968. Málokde jinde si kdo dovolil českou národní povahu obnažit takovýmhle způsobem... (20.12.2013)

Úvodní scéna s hořícím křížem a pochodováním sedláků za impozantního dunění hudby Zdeňka Lišky slibovala něco velkýho, alespoň z půlky tak, jako o rok později natočené Vávrovo Kladivo. Bohužel se moje očekávání ale nenaplnilo a film mě nijak nezaujal. Z herců mi přišel zajímavý asi jenom ten Höger, ostatní mě nebavili. Filozofický dialogy neustále ztrácely mojí pozornost, kterou zaručeně vracela jen v úvodu zmiňovaná hudba. Čest a sláva pro mě bude jenom bývalý trezorák, kde se hodně řve, ale málo děje. (30.08.2016)