365 dní

V době, kdy se to objevilo na Netflixu a hodně se o tom všude psalo, mě to nějak nezaujalo, ale s odstupem jsem dostal chuť to vidět, protože mi přišlo, že by to mohlo být správné guilty pleasure, což se taky přesně potvrdilo. Ten film mě dostal v podstatě od začátku do konce, a vyjma několika ojedinělých momentů, kdy se tam vetře jistá trapnost, jsem z toho jinak byl v podstatě bezvýhradně nadšený. Ten námět s únosem a roční lhůtou k zamilování je za mě naprosto výborný, má to skvělou kameru a soundtrack, odehrává se to na krásných lokacích, má to super obsazení (tím myslím především Michela Morroneho - Anna Maria Sieklucka není úplně můj typ, na můj vkus má příliš malá prsa a ani v obličeji z ní nejsem nějak nekriticky nadšený, byť po té proměně na blond už vypadá více než dobře) a nejzábavnější je na tom to postupné sbližování Laury a Massima a ty její různé provokace na začátku, kdy s ním sice na oko zatím nic mít nechce, ale nebrání jí to jít se před ním sprchovat apod., takže každý normální člověk si o tom jejím "odporu" myslí své. Vlastně mi přijde vtipné, že tu Lauřinu situaci nejde ani při nejlepší vůli vnímat jako nějaké příkoří, protože všechno co se jí děje, vypadá jako splněný sen (na tom je ostatně podle mě úspěch těchhle filmů postavený, že se divačky dokáží identifikovat s hlavní hrdinkou - v tomto smyslu jsem asi žena, když se mi tenhle typ filmů točených primárně pro ženské publikum tolik líbí, haha). Přítele hňupa se elegantně a bezpracně zbavila a místo něj jí do života razantně vstoupil pohledný mafián s neomezenými finančními zdroji a typicky italskou náruživostí - no která normální ženská by stejnou "výměnu" neuvítala taky? V tomto ohledu jsou ty scény, kdy spolu pár vyrazí na nákupy do luxusních obchodů a Laura si může kupovat co chce, skoro až komické, protože to už se ten film ani nesnaží předstírat, že je Laura v nějaké omezující situaci. Ostatně ona sama Massima popisuje těmito slovy: "Je to extra třída. Představ si alfa samce, který vždycky ví, co chce. Je tvým pečovatelem a ochráncem. Když jsi s ním, cítíš se jak malá holčička. Splní všechny tvoje sexuální fantazie. Navíc má metr devadesát, nemá ani gram tuku a vytesal ho sám Bůh - a ptáka mu vytesal Ďábel." Trochu škoda mi přijde, že tam není víc propracovaný motiv zdravotních problémů Laury se srdcem, je to tam zmíněno jen okrajově a více nevyužito, a potom mi taky přišlo, že na to, na jak vysoké "pozici" je Massimo, má nějak podezřele moc volného času, který může trávit v posteli s Laurou (btw. sexuální scény mi zde vůbec nepřišly trapné, jak jsem se obával, naopak jsou podle mě natočené hodně dobře - samozřejmě s ohledem na to, že na Netflixu člověk nikdy víc než prsa neuvidí) - u chlápka v jeho postavení bych čekal, že bude práci věnovat větší nasazení. No a potom samozřejmě lze diskutovat o tom, jak moc vadí, že to je vlastně vykrádačka Fifty Shades of Grey (což je zase vykrádačka Twilightu, který se taky nevynořil ve vzduchoprázdnu) - osobně mi to je ukradený, protože mě ten film prostě vzal na 2 hodiny do jinýho hezčího světa, kde mi bylo strašně dobře, a přesně tohle po filmech chci - naposledy mě podobným způsobem nadchnul snímek After: Polibek - a mrzí mě, že tuto moji potřebu - sám o sobě občas rád mluvím o posledním skutečném romantikovi - musí saturovat podobné komerční sračky, protože v arthouse táboře na druhém břehu bych se prostě na stejný zážitek načekal sto let, bohužel. A hodně sympatizuji s lidmi, kteří měli odvahu si zde tento film dát do oblíbených, a jít tak proti proudu stáda, které mělo potřebu ten film zhejtovat, když to museli vědět předem, že se jim nebude líbit. Och, jak by na světě bylo lépe, kdyby každý koukal jenom na filmy, které odpovídají jeho vkusu, a nikdo jiný by se do toho nesral! (14.10.2020) (méně) (více)