Candyman: Ďábelský přízrak

Má to atmo Mitchellova It Follows, což je vždycky dobrá věc, ale zároveň i něco unikátně svého, což se u mě projevuje hlavně v pasážích v galerii nebo s kritičkou, které přemítají o tom, jak se témata menšinového útlaku v umění často komodifikují, nebo se označují jako didaktická. V hororu, který má ale zároveň silný i zakrvavený pravý hák, dost nečekané. (26.09.2021)

Au, moje oči. Tak toto je zřejmě "vlhký sen utiskovaných afroameričanů" (a především režisérky, která skloňuje rasismus a genderismus v každém interview. Rasistický snímek (ale tentokrát proti bílým) je patrně věnován památce George Floyda. Každý bílý je v tomto filmu pytel hnusu a rasismu, který si zasluhuje zemřít (a taky zemře). Polarizované stereotypy se zabijačkou bez hloubky. (04.10.2021)

Mestské legendy sú pre mňa jednou z najlepších ingrediencií hororu ako takého. Candyman 2021 je presne podľa môjho gusta: temné, pomalé, rozvážne, príjemne rozvláčne, ponuré, dospelé, krvavé, ale nie prehnane, občas jemne humorné (bez toho, aby to narúšalo konzistentnosť pochmúrnej atmosféry). Kasting výborný. Tvorcom sa podaril husársky kúsok: Tonyho Todda do filmu rozmiestnili tak šikovne, že budí dojem, že je v každej scéne a pritom nemá ani 180 sekúnd. Samozrejme, ohromne veľa filmu dáva Cabrini-Green. Pritom ale úplne inak, než v geniálnej jednotke. Svojská štvrť za desaťročia podstúpila revolúciu a vyzerá úplne inak, ako v prvej časti, čo je realistické, lebo všetko na svete sa mení, ale zároveň niektoré temné veci z minulosti pretrvali do dnešných dní. A to je realistické tiež, lebo naopak iné veci sa nemenia, pretože to zlo, tá hlúposť a malosť, to všetko je v nás geneticky zakódované, nikdy sa nepoučíme. Režisérka fenomén Candymana ako takého šikovne a nečakane zasadzuje do širšieho kontextu. Už ani zďaleka nejde „len“ o „nejakého“ neprávom zavraždeného maliara, ale o krivdu páchanú istou častou spoločnosti na inej časti populácie, pričom po tejto krivde zostáva temná machuľa, ktorá sa systematicky, zacyklovane vracia. Kameraman John Guleserian sa do slova a do písmena láskyplná hrá s vynikajúcou architektonickou stránkou snímky. S panoramatickými zábermi. So zábermi na  závratne vysoké budovy. S opustenými starými ulicami. S modernými skvostmi. S interiérmi. Aj s exteriérmi. Raz bohatými, inokedy chudobnými. Jednotku považujem za jeden z najlepších hororov desaťročia, pretože vrátila žánru vážnosť a preniesla ho z temných lesov na sídliská a do miest, kde zlo vyčíňa paradoxne napriek tomu, že je všade plno ľudí, ktorí by vám mohli pomôcť, ale namiesto toho sa na vás pekne krásne vyserú, aby sa nenamočili do problémov. Alebo im je to fuk. Alebo by vám aj pomohli, ale voči zlú sú bezmocní. TO je horor. O Candymanovi 2021 môžeme s čistým svedomím hovoriť ako o štvorke, hoc explicitne nadväzuje len na jednotku. No nemal som pocit, že by popierala udalosti z dvojky a trojky. Ale je natočená tak umne, že ju v pohode môžu vidieť aj diváci, ktorí nevideli prvé tri diely. Takto by podľa mňa mali vyzerať reštarty: aby to neboli jednoduché remaky, mali by brať do úvahy to, čo v minulosti zaznelo, avšak nemali by tým byť otrocky zviazané. Keďže jednotku zbožňujem, vychutnával som si chuťovečky typu „Vanessa Williams hrá v oboch snímkach rovnakú rolu“, alebo „v Candymanovi 2021 síce existuje Daniel Robitaille, ale explicitne (s výnimkou bábky) ho nevidíme, čiže v danej úlohe nevidíme ani Tonyho Todda. Ten technicky braté hrá úplne inú postavu. Pritom v dobe, kedy píšem tieto riadky, je na IMDb podľa mňa pri hercovom mene nesprávne uvádzané meno postavy Daniel Robitaille. (22.09.2021)

Zajímavé pojetí Candymana. Už je to nějaký ten rok, co jsem viděl původní film, ale myslím si, že můžu tvrdit, že v této verzi se rasismus zkoumá mnohem více. Což je samozřejmě v pořádku, ale... moc mi to tu nesedlo. Máme tu na jednu stranu ukázány různé úspěšné černochy pohybující se v umělecké sféře, kteří se skrz hororový děj dostávají ke kořenům rasismu na jednom chudším sídlišti. To není kdovíjak zajímavé, ale dějově je to hlavně horor, takže dejme tomu. Bohužel postupně jsou postavy čím dál míň sympatické a to v čele s hlavním hercem. Možná jsem to špatně pochopil a někdo by mi to lépe vysvětlil, ale fakt se mi nelíbilo finále, kde se vlastně Candyman stává jakýmsi symbolem odporu proti rasismu či aspoň rozhořčenou obětí rasismu... nebo se můžete obecně dovolat jeho smrtícího háku, když vám někdo ubližuje? To vůbec nedává smysl v rámci filmu, kde několikrát je Candyman vyvolán úplně náhodně a úplně náhodně masakruje lidi, kteří nic neudělali - a mezi nimi jsou i černoši. Možná si někdy dohledám nějaké vysvětlení a komentář změním, ale v tuhle chvíli na mě Candyman působí jako film, co chtěl být slasherem i politickým komentářem a je to k sobě sešitý horkou jehlou, takže výsledek nějak nefunguje. Občas je tam ale nějaká fajn natočená scéna a je to vcelku zábavné. (5/10) (06.07.2022)

První Candyman pracoval s černošskou městskou mytologií a svého času se mi líbil. Tenhle film - přestože jeho původní nápad a napojení na ten původní je docela dobrý - je příliš poplatný době a líbivým trendům. Nakonec nefunguje ani jako horor, ani jako sociální drama (nebo co). Prostě jenom nefunguje. (26.09.2021)