25 let neviny

Už delší dobu jsem neviděl pořádné vězeňské drama a díky příteli gogovi76, který mne na film upozornil jsem měl nyní tu možnost. Vězeňské filmy mne baví. Už jsem to psal dříve. Je to asi tím těsným prostorem, kde se střetávají různí lidé povětšinou různého myšlení a různých úrovní chápání společenských norem. Zde je drsné to, že je to příběh podle skutečnosti. Když někdo zabije dítě a jde do vezení, většinou s mírnějším trestem než by si společnost přála (a tím je většinou trest hrdelní), už jsem mnohokráte zslechl o tom jak někdo řekl... S vrahy dětí se tam vězni rychle vypořádají. A skutečně čas od času se pak člověk dozví, že se dotyčný oběsil, nebo narazil nešťastně hlavou na roh poličky při uklouznutí... Zkrátka postihla ho velmi nešťastná událost a smrt si způsobil vždycky sám. Problémem pak asi je, když policie nespravedlivě obviní vás a vy se s rozsudkem  s verdiktem vraha dítěte ocitnete za mřížemi, kde panuje tento nepsaný zákon... Dotyčný chudák si asi musel prožít neskutečné peklo a ani to explicitní násilí co jsme ve filmu viděli asi neukázalo vše co zažil. Žádná měna světa, žádná cifra nemůže následně zaplatit 20 let v takovém pekle. Z hlediska filmařiny nemám co vytknout. Hlavně výkon hlavního hrdiny byl bezchybný. Jenže... Těchto filmů tu už bylo moře. Justiční omyly chtěné i nechtěné se bohužel stále dějí a tak se mění jen jména vězňů, věznic, názvy států... Čas od času to někdo natočí... Je tu i stále stejná otázka - doznat co jsem nespáchal a dostat mírnější trest? Nebo trvat na své nevinně a vyžrat si to do posledního dne? A přežiji to pak vůbec ? Dávám tedy za 4 párky upečené proudem z elektrické zásuvky. * * * * (10.07.2021)

No musím říct, že mě to rozebralo na nejmenší součástky. Režijní filmový debut Jana Holoubka se zabývá polským  mediálně nejznámějším případem justičního omylu, nespravedlivým odsouzením Tomasze Komandy. Téma justičního omylu na filmovém plátně se může zdát otřepané, Poláci však dramata zkrátka točit umí a projevuje se zde precizní filmové řemeslo, skvělé obsazení a syrově, ale zároveň autenticky odvyprávěný příběh. Tomek je normální, obyčejný kluk, který je jednoho dne obviněn z brutálního znásilnění a vraždy mladé dívky. Pak už mají události rychlý spád a on na jejich vývoj nemá téměř žádný vliv. Výslechy, uvalení do vazby, hlavní líčení, rozsudek 15 let odnětí svobody, odvolačka zvyšuje na 25. Film se zaměřuje na Tomkův příběh a vývoj děje z jeho pohledu, což je jistě dobře a výsledkem je kvalitní film. Vedlejším efektem je však pouze velmi zkratkovitě popsané vyšetřování a soudní proces, což je trochu na škodu. Divák se tak nedozví jak a proč byly podvrhnuty důkazy, jaká byla motivace osob, které to na Tomka "hodily" nebo jak je možné, že ani jeden ze soudních senátů třech instancí zjevně pořádně neotevřel Tomkův spis a nenašel v něm do očí bijící nesrovnalosti, které po letech v podstatě náhodou objevil zvídavý policista? Nebo si byl justiční aparát dobře vědom, že ne všechno sedí, jak by mělo, ale bylo potřeba najít viníka a případ uzavřít? Tak či tak, žádné "in dubio pro reo" se v Tomaszově případě nekonalo. Věřím, že být odsouzen s cejchem násilníka a prznitele dětí znamená pro dotyčného takové peklo, že i přes mnohé drsné scény film nijak nepřehání, naopak bych se nedivil, kdyby realita byla ještě horší. Představitel hlavního hrdiny Piotr Trojan to herecky neskutečně táhne, zvládá nespočet emočních poloh a celkově působí velmi autenticky. Jméno Trojan je zdá se obecně předzvěst kvalitního herectví. Nu, není to zrovna film na oddych k odpolední kávě, ale jeho shlédnutí bych doporučil každému. Už jen proto, že na rozdíl od amerických filmů je nám polské drama kulturně daleko bližší a polský justiční systém se od toho českého koneckonců tolik neliší. Jak zpívá Kazik v závěrečných titulcích, "Gdzie jest prawo, Gdzie uczciwość, Gdzie ukryta sprawiedliwość?" (12.08.2022)

Pro mě asi nej film za poslední dobu od našich černoprdelnických sousedů ze severu, co jsem viděla. A to točí kurva dobrý filmy. Rozsekalo mě to na hadry a poslední půlhodinu nešly krokodýlí slzy zastavit. Tomek je tak trochu, jako náš Otík Rákosník. Takovej hodnej prosťáček, který je ideální typ na nespravedlivé odsouzení, protože se neumí pořádně bránit. Piotr ho zahrál geniálně. Takhle zmanipulovat vyšetřování a odsoudit nevinného jen, aby byly velké prémie a pochvala, to chce extra velký koule, to se musí nechat. Z těch úřednickejch, státních zmrdů, kteří mají v rukou rozhodovaní o vinně a nevinně a kasírojou těžký love, jen vezmete za kliku od kanclu, mně bylo na zvracení. Zajímalo by mě kolik nevinných bylo a je neprávem odsouzených, to musí být síla. Navíc za znásilnění a zabití nezletilé, to je kriminál, jako peklo na zemi, protože na tomto zločinu si mukli, extrémně pochutnají a odsouzeného si vychutnají, až do konce. Dlouhověkost nelze očekávat. Tomek si prošel očistcem, aby se díky jednomu opravdovému a šlechetnému policajtovi nakonec po dlouhých letech zachránil. Ale naprosto zlomený a poznamenaný hrůzami vězení. Scéna, kdy se vrátí domů a u jídla se ptá, jestli si smí vzít kolu, to jsem byla fakt hotová. Peníze nemůžou tuto křivdu a utrpení ani zdaleka vyvážit. Tohle je skvost a jeden z nejsilnějších filmů z vězeňského prostředí a ještě podle skutečnosti. (27.05.2022)

Od samého počátku mi chybí ten pocit silné jistoty, že zavřeli nevinného. V Présumé coupable jsem ji měla, Alainovi jsem od začátku fandila a bála se o něj. Tomkovy útrapy jsou jiné, sterilnější, méně diváka bolí, i když záběry jsou zde možná drastičtější, ale v tom to není. Tomek nebojuje, trpně snáší všechny rány osudu, čímž značně ztrácí mé sympatie. Možná je Komenda i v reálném světě takový pasivní, nevyvolávající emoce, ale ve filmovém světě bych ho chtěla alespoň trošku jiného, chtěla bych, aby mě jeho osud drtil, abych s ním sdílela útrapy, chtěla bych vnímat každý jeden den, který promarnil ve vězení, jenže to mi filmový Tomek neumožňuje. (05.09.2022)

Drsné polské drama zbavené jakkýkoliv příjemných okamžiků, a možná proto má záhadnou přitažlivost. Nad chudákem Tomkem naštěstí bděli dva strážní andělé, jeho matka a ten policajt, který znovu otevřel případ a Tomka dostal po 18 letech z basy. Stejně myslím, že z toho, co ve vězení zažil, nemůže člověk zůstat normální. Sám Tomasz Komenda po propuštění prohlásil: "Skončila moje noční můra. Ti lidé, co mě zavřeli, nemají srdce. Dnes je konec toho, co se nikdy nemělo stát. Žádné peníze mi nevynahradí 18 let." (17.04.2021)