Plechový bubínek

Je to snad poprvé kdy absolutně nevím co k filmu napsat (tak proč sem něco píšu co?). Děsně zvláštní snímek. Ani ne těžký, jen pořád nevím jak jej pořádně uchopit. Dílo je to ale opravdu vynikající a docela se těším až si najdu čas a pustím si jej znovu (a třeba napíšu trochu více). You know, Mr. Bebra... to tell the truth, I prefer to be a member of the audience, and let my little art flower in secret. (04.01.2010)

Poprvé jsem Plechový bubínek viděla tři roky zpátky a tehdy ve mě zanechal hluboké stopy. Po druhém zhlédnutí jsem dospěla k názoru, že se jedná o film, který se může vidět maximálně jednou za deset let, jelikož scény jsou tak nezapomenutelné, že při jakémkoliv menším intervalu budete přesně znát chronologické postavení scén, což je občas trošku na škodu. (03.10.2008)

Děj filmu Plechový bubínek dle stejnojmenné předlohy Güntera Grasse sleduje část život Oskara, který se rozhodne nevyrůst. K tomuto rozhodnutí se dopracuje během oslav svých třetích narozenin, kdy dojde k poznání toho, že do života dospělých nehodlá vstoupit. Tento fakt je spuštěn chováním dospělých během dané oslavy, kde je plně ukázána  problematika milostné trojice - matky Oskara, jejího zákonného manžela, bratrance - a ostatních příbuzných zpodobňujících klasickou podobu maloburžoazie té doby, podobně jako je dalším spouštěcím faktem i nově nastupující ideologie nacismu a s ní spjaté negativní vyhlídky do budoucnosti.            Rezignaci na společnost a okolní události Oskar reflektuje skrze svůj bubínek, jehož bubnováním místo slov projevuje svůj odpor a nesouhlas. Druhým obraným reflexem fungujícím jako protest vůči nastálým okolnostem je Oskarův vysoký hlas, kterým dokáže rozbíjet sklo. Tak je činěno například při prvním dnu ve škole, nebo při vysypání skla z oken divadla - u obou případů jde však o protest osobní, negativní reakcí k pro Oskara negativním  příčinám. Jednou z událostí, při které Oskar naruší společenskou událost, se kterou nesouhlasí, je shromáždění nacistů, při kterém svým bubnováním do rytmu valčíku (a připojením zbytku přítomného orchestru) změní politicky zaměřené setkání v obyčejnou tancovačku. Na pozadí konfliktu mezi německými a polskými obyvateli města Gdaňsk se prohlubuje krize a sociální napětí, které ústí při globálním vypuknutí války. I přes pokročilý věk šestnácti let během začátku války, s Oskarem je v rodinném kruhu stále zacházeno jako s tříletým. Později se Oskar setkává s liliputy, jež dříve poznal v cirkusu, a zde se mění přístup okolí k Oskarovi, i on sám. Nyní je do určité míry mezi svými a není svazován předstíráním, jemuž se zavázal při rezignaci na svět dospělých ve věku tří let. Tato plná participace ve společnosti nemá dlouhého trvání a Oskar je nucen k návratu do rodného města, kde se však jeho rozhodnutí nevyrůst stává zlomovým. V období druhé světové války jsou lidé vychylující se normě perzekuováni odvodem do koncentračních táborů, což se týká i Oskara. (24.10.2022)

Když jsem Plechový bubínek od Güntera Grasse četl, neměl jsem tušení, že existuje nějaká filmová podoba tohoto vynikajícího románu. Vlastně jsem si ani nedovedl představit, že by se do tohoto díla mohl nějaký filmař pustit. Když jsem ale Schlöndorffovu adaptaci viděl poprvé, musel jsem smeknout a konstatovat, že se tomuto německému režisérovi podařilo natočit film, který patří mezi to nejlepší, co v sedmdesátých letech vzniklo... Ačkoli oproti předloze je film zkrácen a končí okamžikem, kdy Oskar začne růst, zůstává i přesto tento snímek působivým absurdním dramatem zobrazujícím klíčové okamžiky první poloviny 20. století. Oskárkovo rozhodnutí přestat růst a zůstat nadále tříletým chlapcem je krásným vyjádřením nesouhlasu se světem dospělých.. Vnímavý Oskar, ač stále tříletý, prochází životem s úžasným nadhledem a je dospělejší než všichni ti šílenci kolem, co hajlují a tleskají oblastnímu šéfovi strany... Svým bubínkem dokáže nacistickou sešlost proměnit ve frašku, tedy v to, čím ve skutečnosti (když si odmyslíme tragické důsledky) je. Plechový bubínek je film se silným poselstvím, atmosférou a svým záběrem a zpracováním mi docela připomíná ty nejlepší Buňuelovy filmy i se všemi kontroverzemi... Vždyť když si uvědomíme, že představitelu Oskara bylo tehdy dvanáct, tak by si Schlöndorff za ty erotické scény skoro zasloužil kriminál... Mimochodem David Bennent byl jako Oskar Matzerath naprosto fantastický a předvedl opravdu jeden z nejlepších dětských výkonů vůbec. "Toho dne, když jsem přemýšlel o světě dospělých a svojí vlastní budoucnosti, rozhodl jsem se, že od této chvíle již nikdy nevyrostu a napořád zůstanu malým tříletým trpaslíkem..." Neříkal si to kdysi každý...? (28.05.2006)

Určitě je důležité vidět Plechový bubínek, protože jde o skutečně skvěle natočený příběh.To co předvedl David Bennent v roli Oscara je nezapomenutelné a jeho výkon je nejlepší co kdy dětský herec předvedl.Problém je v tom že jak píše DJkoma film je to nechutný.Skutečně se mi zdálo o nechutném pojídaní posliněného cukru, chytání ryb do volské hlavy, pojídání uzenáčů a vůbec celá atmosféra mě byla nepříjemná.Možná až to uvidím jako starší, změním svůj pohled. (27.05.2005)