Plechový bubínek

..........Plechový bubínek svým kontroverzním ztvárněním, silnou myšlenkou a hlavně podáním mladého Bennenta v hlavní roli, zapadl do klasiky naprosto ze dne na den. To se stává málokdy. Toto velice zajímavé a impozantní dílo šokovalo svou otevřeností a bezohledností. Naprosto zdařilý výběr mladého herce byl asi velkým a hlavním plusem k úspěchu. Nemluvě o Schondorffově režii a slovenské barvité kameře. Nemalou zásluhu na převedení románu do knižní podoby měl Jean-Clade Carriere, jehož propracovaný scénář udával hlavní osnovu a zároveň neopakovatelnou podobu snímku. Světový poválečný grassův román byl po dohodě s autorem zkrácen, ubyly některé postavy a epizody. Přesto je filmová verze prošpikována figurkami, které se liší svým charakterem a dávají celému ději hudebnost a barvitost. Malý Oskar je v Léčebném a zaopatřovacím ústavu a tam odtud vypráví část ze svého života, stráveného v Gdaňsku. Jeho další životní osudy po vystěhování do německé zóny však již ve filmu nejsou. PB považuji za jeden z nejlepších filmů 80 let a určitě patří mezi ty, které se vám na dlouho vryjí do paměti........... (10.12.2006)

,,Příteli, trpaslíci by neměli tančit na betounu udusaném pro obry' ' ----- Tak jsem se konečně k bubínku dostal. ,?Suším'' si ho už dlouho a nějak stále nebyla chuť na to koukat. Malý Oskárek s vyvalenýma očima, jekotem a neustále bubnující byl totiž stejně strašidelný jako nacismus pomalu se plížící Gdaňskem a následně celou Evropou. Také to začínalo jen v podobě riušení ve formě pochodů s loučemi, bubnováním a přehlídkami a skončilo to vraždami a smrtí. Co k filmu dodat? je to lehce bizardní, dnes by něco takového těžko mohlo vzniknout. Užíval jsem si kameru a to zpracování běžného žití normálních rodin mezi válkami, které v německo-polské Gdaňsku nejprveobdivovali vůdce, věšeli si ho na zeď, nadšeně hajlovali v ulicích a následně pomáhali vyhánět a vraždit židy často své blízké sousedy... Ta naivita byla perfektně předvedena. Z toho jde na jendoho děs, protože se stačí dnes podívat kolem sebe a sledovat jak někteří zase sedají na lep prázdným slovům, frázím a jak slepě a s nadšením pdoporují jedince, kteří by měli lézt kanály. Tohle bylo hodně zajímavé dílko, ještě mi chvilku bude v hlavě rezonovat... Dávám za 4 babiččiny sukně. * * * * (06.07.2020)

Plechový bubienok je fascinujúci film. Prvýkrát som to videl na strednej a pre "domýšľavého intelektuálka" to bola riadna facka! Totálne som netušil čoho sa chytiť, čo to vlastne bolo. Ale zapamätal som si z neho skoro každú scénu. ...A keď som to teraz pred dvoma rokmi videl v TV znova - takých 10-15 rokov po prvom stretnutí - stále mi to nepovedalo nič konkrétne, ale už mi to ani tak nechýbalo, stačila mi tá neurčitá pravda tlejúca pod povrchom... až kým mi na druhý deň jeden známy s totálnym nadhľadom nepovedal približne toto - "fasa film o malých zmrdoch, ktorí tu vždy budú. malí, nič neznamenajúci, sebeckí zmrdi." ...No, možno aj, určite nie len, každopádne - je to vážne fascinujúci film!! (09.05.2007)

Schlöndorffově adaptaci lze vyčítat, že Grassův znepokojující román zpracovává konvenčně a oklešťuje jej o řadu jeho literárních specifik, v čele se samotným způsobem vyprávění. Jenže právě ono převedení do tvaru, který divákům neklade žádné formální překážky, se nakonec ukazuje jako bravurní kousek. Konvenční, v zásadě lineární vyprávění a precizní práce oddělení výpravy, kostýmů a castingu tu slouží jako trojský kůň, který za obranný val diváckých očekávání propašuje provokativní jádro románu. Důmyslná podvratnost adaptace se ukazuje již v samotných úvodních titulcích, kde režisér parafrázuje japonského klasika Jasudžiróa Ozu. Ten svá bravurní melodramata a veselohry o rodinných vztazích či generačních konfliktech z prostředí střední třídy uvozoval titulky na pozadí obyčejné každodenní látky. Schlöndorff otevírá svůj film totožně, jen tentokrát je oním pozadím hnědá látka náckovských uniforem. Se stejnou jízlivostí i mixem vysokého a nízkého, uměleckého a zvráceného pak vyobrazuje společnost první poloviny 20. století a její paradoxy, šílenosti, nesmyslnosti a především pokleslost v jádru její povýšenosti. Je příliš zjednodušující vidět ústředního Oskárka jako rebela, který se odmítne podílet na světě dospělých. Schlöndorff sice z adaptace vynechal třetí část románu, kde hrdina prochází poválečnou dobou a stává se zrůdou, jenže mnohoznačnost postavy rozvedl již v ději, který filmem pokrývá. Pohled na válku očima dítěte zde znamená něco jiného než, na co jsme zvyklí z jímavě kýčovitých vyprávění. Vedle zastřešující znepokojivé grotesknosti totiž "Plechový bubínek" odhaluje dětství nikoli jako ctnost, nýbrž metaforu zatvrzelého a zaslepeného odmítání se vyvinout, které je zde vlastní i všem dospělým figurám. Oskárek představuje sebestředné věčné děcko, které proplouvá dějinami. Za jeho zdánlivou naivitou a ignorancí se ale skrývá racionální zlovolnost a umíněnost, která se pramálo liší od velikášství maloměšťáků, které je zde odhaleno jako základní kámen nacismu. --- PS: Kdo by přecjen toužil po nekonvenční adaptaci "Plechového bubínku", pro toho tu je undergroundový virvál "United Trash". (18.03.2023)

Sehr deutsche Freske, jak tento film pojmenoval sám režisér - jedno z největších děl německého poválečného filmu a naprosto věrné (na scénáři se podílel i Grass) zobrazení zvláštní doby zvláštní formou. Oscar a jeho útěk před nechutností "opravdového" života dospělých. Útěk, který skončil neslavně a je jednou z nejsmutnějších výpovědí o nezachytitelnosti dětství a prchavosti jeho jasu a krásy. (07.09.2005)