Nikdo se nebude smát

Nebylo to spatne, ale srovnani s jinymi nadprumernymi ceskymi filmy, ktere v uvolnene sedesatkove atmosfere vznikaly a svymi intelektualnimi zuby se zahryzavaly do spolecnosti (Nemec a O slavnosti a hostech, Jurackuv Pripad pro zacinajiciho kata, Jiresuv Zert, Schormovy a Formanovy filmy) to dle meho prilis nesnese a rezijne i scenaristicky to za nimi dost zaostava. Coz ovsem neznamena, ze jde o spatny snimek. Ve srovnani s temi ostatnimi je ale bohuzel trochu vic zapomenutelny. (05.08.2009)

Formálně dosti podobné, emocionálně však zcela odlišné od Kunderovy povídky... Filmové podání přesně kopíruje děj knihy, ovšem zatímco v povídce mě baví a odsejpá, ve filmu se vleče a nudí. Obdobně je to i s hlavní postavou, v povídce ji chápu a dokážu se s ní ztotožnit, ve filmu je mi nesympatická a místama mě štve. Bez ohledu na srovnání s knižní předlohou jsou to pro mě jasné 2*. (14.03.2009)

Ťažký má údel ten, kto nedokáže klamať. Vytvorte takúto postavu a máte v nej ihneď synekdochu celej spoločnosti. Je kladom filmu a záporom spoločnosti dnešnej, že sa rokmi stal Nikto se nebude smát filmom nadčasovým. Len už v barákoch nechodia len tak z ničoho nič susedia k sebe na kávu. Keď sú ale aj tak pokryteckí, tak je to možno aj lepšie. Hlavne ale treba každého cestou do práce pozdraviť, aby vás aspoň za to nikto nemohol ohovárať. (04.10.2016)

Komorní psychologické drama s tehdy tak populárními prvky absurdního dramatu, které bylo v oblibě proto, že umožňovalo za pomoci metafory kritizovat poměry v totalitní společnosti. Film je součástí proslulé české vlny a stál na počátku uvolňování cenzury v českém filmu. Bezprostředně poté následovala řada podobných filmů, jako např. O slavnosti a hostech, které si braly na mušku postavení malého člověka ve společnosti svázané ideologií a mocenskými institucemi. Nikdo se nebude smát je snímek o lidské přizpůsobivosti, zbabělosti a vůbec o morálce. Vypovídá sice ledascos o socialistickém Československu poloviny 60. let, neblahém vlivu nejrůznějších domovních komisí, odborářských a komunistických schůzí, ale hlavní konflikt je nadčasový a s malými úpravami by mohl vzniknout i dnes. Jenže v současnosti se už takové filmy netočí. Nemají totiž patřičný komerční ohlas. Co horšího, srovnání tehdejší situace s dneškem zdaleka nevyznívá v náš prospěch. Vysokoškolský učitel v roce 1965 dá špatný lektorský posudek práci, kterou považuje za nepůvodní. Dnešní rozvinutý průmysl výroby vysokoškolských titulů na našich univerzitách, jehož pouhou špičkou ledovce jsou plzeňská práva, se může hrdinovým morálním dilematům vysmívat. Z recyklace starých materiálů těží nejen vysoké školství, ale stojí na něm do značné míry i publicistika... Po herecké stránce výborné, Jan Kačer předvádí, jako obvykle, maximální nasazení. Celkový dojem: 70 %. (20.09.2010)

........zamyšlení nad těžkým osudem slušného člověka, jenž nenalezne sílu jednoznačně odmítnout dotěrnost sebejistého grafomana. Ten totiž plachému kunsthistoriku tak vehementně vnucuje své bezcenné spisky, až mu rozvrátí veškeré pracovní i rodinné jistoty... ............... Já to vidím přesně obráceně.. Zbabělost Dr. Klímy (J.Kačer) říkat lidem pravdu, rozvrátila život lidem kolem něho a nakonec jemu samotnému. Dávám 65 % (12.03.2009)