Náhlé bohatství chudáků z Kombachu

Doma boli chlapi pánmi domu, vonku si však prípravu lúpeže predstavovali a plánovali ako malé deti. Groteskne dlhý čas uskutočňovania akcie, kompenzuje rýchly spád udalostí po čine. Len škoda, že nám postavy boli predstavené s takým odstupom, že na konci, v psychologicky vypätej situácii, divák vlastne nevedel, čo od ktorého z nich čakať. Možno to bol úmysel symbolizujúci nepreniknuteľnosť ich malého sveta obidvomi smermi. Čo teda nielen nám bránilo spoznať ich, ale aj im vymaniť sa z vidieka, aby sa dostali na vytúžený západ. No pre mňa osobne môže mať uvedené za následok, že na celý film rýchlo zabudnem. (14.06.2023)

Absurdní. Ta doprovodná hudba, která tu byla několikrát tak haněna, naprosto vystihuje atmosféru filmu, ale především čin těch chudáků, ten byl skutečně absurdní. Nikdy neměl šanci na úspěch... Svým způsobem fascinující film. Svým zpracováním ve stylu dokudramatu, odosobněným pohledem na celou událost. Asi si to objektivně čtyři hvězdičky nezaslouží, možná je to film docela zapomenutelný, ale zvláštním způsobem se mi nakonec líbil... Trochu mi připomínal Baladu o sedmi oběšených... A všimli jste si, že ze začátkem vyšetřování ta hudba zmizela? Že prakticky zmizela vůbec jakákoliv hudba? Nebo jsem aspoň měla ten pocit... (21.06.2023)

Na týchto šiestich pánov z Kombachu sa nechytá ani Dannyho jedenástka. Takéto spracovanie mne ohromne sedí. Na jednej strane mi to všetko pripadá ako čistá amatérčina, na strane druhej to hltám od začiatku do konca. Príbeh, v konečnom dôsledku, výživný. Herecké výkony, ak sa to dá tak nazvať, excelentné. Z mojej strany veľká spokojnosť. (18.06.2023)

Zvláštní pocitově nečernobílý snímek, který chvílí nabídne možnost skupině čerstvých lupičů fandit, hned nato se ale situace přeskupí tak, že si hned uvědomím, že je všechny čeká dopadení a trest po právu. "Náhlé zbohatnutí chudáků z Kombachu" dokazuje, že Volker Schlöndorff umí skutečně vyprávět příběhy, kvalitně a nijak podbízivě. Při určitém vcítění a ochotě vstoupit sice do minulosti 19. století, přitom ale za touto skutečností vidět současnou i jakoukoli jinou situaci, může průběh zapůsobit jako mrazivá výuka pojmů a důsledků zločinu, lži, žalování, pokrytectví a nejen závěrečná píseň, vlastně celá ta podivná práce s hudbou (soudobý rock, nebo rytmické neuchopitelné úseky s psychedelickými hodnotami) do filmu komplexně přidává beznadějně tíživou existenciální náladu. (10.11.2010)

Nejvíce na mě zapůsobil ten kontrast. Grotesknost tolika opakovaných pokusů o přepadení versus výše trestů za loupež. Přiznání a lítost pomůže ti leda tak před soudem posledním.  V 19. století očividně nehrozilo přeplnění věznic, s jakým se potýkáme dnes. Ale ta novodobá píseň v duchu svěrákovsko-uhlířovského „severního větru“, která příběh rámovala, mi tam sedla. (19.06.2023)