Eurosong: Příběh skupiny Fire Saga

Škoda, že neměl Will Ferrell víc soudnosti a nepřenechal hlavní roli někomu jinému. Rachel McAdams je sice něco přes 40, ale díky svojí přirozený kráse může dál hrát mladé holčičky, co si jdou za svým pěveckým snem. Kdežto Ferrell vedle ní v blonďaté paruce vypadá jako víc úchylný Věchet. Naprosto se k Rachel nehodí, ani jako herecký partner, hudební parter, životní partner a ani komediální parter a tohle všechno bohužel působí jako pěst na oko. Navíc film neví, jestli chce být ujetou komedií jako Waynův svět, nebo seriózní komedií jako One Chance o životním úspěchu Paula Pottse. A tak střídá oboje, někdy víc někdy míň povedeně až není ani jedním. Potěší výteční Islandští herci, Brosnan a skvělý Dan Stevens jako zlovolný ruský bukvičák. Jinak spíš provar co dojel na neschopnost Ferrella se sebereflexivně vyřadit z hlavní role a film jen produkovat, popřípadě zahrát si vedlejší úlohu. Ale scéna s křeččím kolem nás poslala do kolen, to zas jo.55%. (06.04.2021)

Takový šedý tuctový popkulturní průměr, asi jako nadpoloviční většina soutěžních kousků každého ročníku Eurovize, ale jakmile dojde na diskvalifikační píseň, tak ta urve gumu od trenclí či jiných libovolných spoďárů. Rachel McAdmas je v mnoha ohledech hodně dobrá a hlavně vcelku uvěřitelná, úplně v pohodě bych jí věřil i ten zpěv, kdyby to opravdu zpívala ona. Naneštěstí se tohle nedá říct o Ferrelovi. Možná se snažil až moc, každopádně jeho výkon a přehrávání až bije do očí. Jak ho mám rád, brát Fire Sagu za skutečnou kapelu, Sigrit by ho měla kopnout do prdele. Potěšilo mě zasazení na Island, který minimálně v roce 2018 do Eurovize vyslal vcelku netypickou a zajímavou kapelu Hatari. 2.5* (03.07.2020)

Příznivci (hudebního) nevkusu mají žně. A všechno to má na svědomí (tentokrát nezvykle umírněný až krotký) Willl Ferrell. Ten dal vzniknout pěvecké dvojici Fire Saga z Islandu, co ve své zemi nepatří zrovna k uznávaným umělcům a spíše jen sklízí posměch. A vypadá to, že si se svým hudebním repertoárem nesplní svůj velký umělecký cíl: účastnit se proslulé pěvecké soutěže Eurovize. Najde se však skulina v pravidlech, která dvojici účast umožní. A nic není nemožné, ani probojování se do velkého finále. Ferrell se podílel na scénáři i produkci a za parťačku si vybral Rachel McAdams, s níž utvořil originální pár. Vesměs se jeho vize ubírá očekávaným komediálně/parodickým směrem, ovšem frenetických gagů je na dvě hodiny, co film trvá, přece jen odměřené množství, takže vznikly prolákliny, které tu délku občasně až křečovitě vyplňují. Jsme třeba svědky, kterak na párty najednou všichni začnou jeden po druhém spontánně zpívat směs známých písničkových hitů, řeší se neexistující monogamie ústředního páru, ten totiž ještě nepřekonal hranici mezi přátelstvím a milostným poměrem, tudíž mně i tohle přišlo poměrně nadbytečné, dokonce se snímek pokouší brát se i vážně, což se neukázalo jako vyloženě špatné pojetí. Našince bude asi nejvíce zajímat, zda se soutěž neobešla bez české účasti. Na tabuli se skutečně objeví nápis Czech Republic a rádoby český zástupce českého tábora udělí soutěžícím body nutné k postupu do finále, ovšem čeština z pódia nezazní. Zato jsou k vidění jiní bizarní umělci, z východního bloku i ze Skandinávie, mezi nimiž vyniká favorizovaný ruský zpěvák v podání Brita Dana Stevense čí řecká bohyně v řeckém podání sympatické Melissanthi Mahut. K vidění je také Demi Lovato coby islandská top zpěvačka i jako její duch. Asi nejtrapnější je téměř vše, co přímo nesouvisí se soutěží a odehrává se na Islandu - uctívání elfů, zabití jejich rukou či pobyt na rybářské lodi s otcem, toho ztvárnil Pierce Brosnan. Ferrellovi jdou ješitné a egoistické postavy, kterým se dá fandit jen díky tomu, že má za protějšek někoho tak neodolatelně sympatického, jakou je Rachel McAdams, k duhu. David Dobkin režíruje celkem na jistotu. V minulosti točil tak úděsné komediální záležitosti, až je přímo zázrak, že to má inteligentní koncept, co v podstatě devalvuje klišé jednoduchých příběhů a nenápadně inklinuje k tomu převrátit naruby staré známé "není důležité zvítězit ale zúčastnit se" a dává nový význam heslu "sláva vítězům, čest poraženým". Poměrně zamrzí, že film v závěru ignoruje výsledkovou listinu soutěže a úplně chybí závěrečná ceremonie. Will Ferrell a spol. dal vzniknout (hudebním) outsiderům, se kterými je trapně, nevkusně až originálně komediálně. A alespoň jednou ta nemožná Eurovize byla zábavná. 7/10 (15.07.2020)

Elfové, přestože nejsou nikdy vidět, jsou mnohem vtipnější než skřet Ferrell, který téměř nesleze z plátna. Komedie z bizarního prostředí Eurovize sice nepostrádá nápad, ale většinou jí nevycházejí gagy. Vtipy jsou očekávatelné a upocené, dřou na pilu a k smíchu je toho pramálo. Některé scény jsou na komedii zbytečně drastické. Popravdě, po pár dnech od zhlédnutí mi utkvěl v hlavě akorát pořád fešný Pierce Brosnan, provždy krásný Island a jedno bodnutí nožíkem. SHRNUTÍ: Na to, jaký je Eurovize bizár, je komedie o ní jen slabý odvar. (18.08.2020)

Průměrně vystavěná hudební komedie, která je až po okraj napěchovaná rytmickou muzikou a bláznivými gagy. Eurovision Song Contest: The Story of Fire Saga rovněž zaujme i nádhernými lokacemi, jenž celému snímku dodávají atraktivní a neotřelý punc. Je tedy vážně velká škoda, že scénář tyto atributy a zajímavě znějící nosnou premisu využívá tak nějak napůl. Ve finále tedy dostaneme neuvěřitelně nataženou hudební záležitost se šíleným Willem Ferrellem a nádhernou Rachel McAdams, jejíž potenciál bohužel dalece přesahuje schopnosti tvůrců. Škoda. (Netflix) „The elves went too far!“ (01.07.2020)