Ztracené dívky

Na tomto filmu podle skutečné události je něco zvláštního, byl jsem rozuřený a nesmírně nespokojený. Příběh funguje lépe, pokud se před sledováním podíváte do Googlu. Celé to je takové smutně vážné a melancholické.Ztracené dívky zapadají do trendu současných kriminálek s ženskými hrdinkami, kde vyšetřovatelky často nejsou profesionální detektivové a k pátrání, které představuje středobod příběhu, je vedou osobní či rodinné vazby. Na druhou stranu tento chladný procedurální snímek může mnohé milovníky podobných krimi příběhů snadno odradit. Režisérka Garbusová cíleně vypráví tlumeně, takřka netečně. Přitom hlavně ze začátku tato metoda dovede strhnout. Film paralelně mluví o tom, jak různé instituce přehlížejí právě prostitutky, jako by jejich smrt byla zločinem nějakého druhého řádu. Režisérku však nakonec zradí právě ono rozkročení mezi sociálním dramatem a procedurální kriminálkou. Rozehraje mnoho témat, často mimoděk, ale v celkové stylizaci se motivy s obřím potenciálem rozutečou mezi prsty. Tak jako děj plyne bez větších vzruchů, odplynou i jemně dávkované detaily ze života hrdinek, třeba fakt, co vše matka zamlčela svým dcerám či policii. Na mnohých pnutích by se daly stavět celé dějové oblouky, tady však slouží jen jako dílky pestré, takřka dokumentaristicky pojaté skládačky, pro kterou se hodí přívlastky jako poctivá, ale nikoli intenzivní, zdrcující či alespoň dotažená. Ztracené dívky se nakonec rozplynou v té netečnosti, která se zprvu zdála být jejich největší devizou. Liz Garbusová si za dokumenty s podobnou sociální a kriminalistickou tematikou zasloužila pozornost na Oscarech i festivalu Sundance, v hraném formátu její schopnost širokého záběru a vršení drobností z životních osudů protagonistek nestačí. Sice natočila film, který je pravým opakem senzace, ale nakonec také dokonale utlumí sebe sama. Brutální tragická tečka za pohnutým životním příběhem Mari Gebertové se pouze mihne v závěrečných titulcích, pohozená na okraj. Nepůsobí však jako emoční šrapnel, spíš přiměje publikum zavrtět hlavou, zda by tak silný materiál, který napsala skutečnost, nestál za dramatičtější zpracování. Ztracené dívky jsou dva filmy v jednom. Ten první vypráví o bezpráví, o skutečném zločinu, který nikdy nebyl vyřešen a nad nímž visí stín podezření. Ten druhý hovoří o rodině, která k sobě neměla blízko ani předtím, než jí ten zločin vstoupil do života. Škoda, že se nakonec tvůrci o oba příběhy pouze otřou. (07.04.2020)

Mohla to být dobrá detektivka. Bohužel, máme tady sociální rodinné drama v hlavní roli s velmi vyžilou matkou, která, spolu se svýma děckama a nějakým ženským spolkem, dostala ve filmu k dispozici tak 70% stopáže. Každý okamžik, kdy byla na obrazovce a něco tam s někým cholericko hystericky plácala, mi lezl na nervy. Bylo třeba hodně přetáčet. Nepotěší ani experimentální kamera a chaotický střih. (16%) (16.03.2020)

Podle popisu jsem očekával napínavé, nervy drásající drama, dostal jsem však nicneříkající, extrémně nudný a laciný pokus o kvalitní drama. Atmosféra takřka nulová, nepovedl se taktéž výběr herců, kteří jsou vesměs nevýrazní a nemají čím zaujmout. Nelíbilo se mi ani celkové zpracování příběhu, který je sice založen na skutečných událostech, ale postrádá větší spád, silnější momenty jsou zde podány tak nudně, že absolutně nedokážou upoutat divákovu pozornost. Závěr filmu totálně o ničem. Jediné malé bezvýznamné plus patří Amy Ryan, bez které by byl tento film úplným propadákem. Když to tak shrnu, snímek mi nic nedal, ničím mě nezaujal a tak nudné drama jsem dlouho neviděl. Příště se však Ztraceným dívkám vyhnu obloukem, zbytečná ztráta času. 1/10. (08.10.2020)

Průměrné drama z Netflixu ale týká se pravdivé události. Díky tomu, že se hlavní představitelce ztratí dcera se najdou další 4 mrtvé dívky jen ne ona. Díky matce, která si nedá pokoj a buzeruje polici a každého koho potká se snad dočká buď dcery nebo mrtvoly. Film je krátký ale má docela známé tváře v čele s detektivem Gabrielem Byrnem a matkou Amy Ryan. Jednu z dcer si zahrála Thomasin McKenzie, která nedávno hrála hlavní roli v Králíček Jojo. 50% (18.03.2020)

Film je založeny na vyšetrovani vražd viac ako tuctu mladych dievčat na Long Islande.Pribeh sa zameral na slobodnu matku Mari (Amy Ryan) a na jej boj o hladanie pravdy o svojej dcere a spravodlivosti.Jej dcera bola sexualna pracovnička ktora zmizla v blizkosti uzatvorenej komunity na Long Island.Coskoro najde Mary spoločnu reč s ostatnymi matkami a sestrami,ktore stratili mlade ženy v rovnakej oblasti a pri stretnuti s uradmi a policiou sa stretli s lahostajnostou alebo nekompetentnostou.Je to pribeh bez štastneho konca alebo dokonca konca.Minusom je až privelka televiznost,film sa venuje len Mary a na rozdiel od knihy sa ostatnym dievčatam a ich rodinam venuje len povrchne.Ciernobiele je aj zobrazenie mužov a žien,všetci muži su zli a ženy su dobre.No aj tak by si film zaslužil viac ako aktualnych 51%. (16.03.2020)