Otec

Bál jsem se, protože tento typ filmů bývá hodně skličující, ale nakonec z toho byla inovativně napsaná a natočená jednohubka s geniálním Anthony Hopkinsem. Podobný herecký Hollywoodský příběh jako měl nedávno Brendan Fraser s Velrybou nebo Mickey Rourke s Wrestlerem. Fantastický film plný emocí, který vypráví tvrdé pravdy, ale my - mladíci - si díky němu můžeme víc vážit svůj čas. Krásná hudba! (25.03.2023)

Snímek se z logiky věci odehrává pouze v několika pokojích a je natočen takovým způsobem, že v divákovi dokáže navodit sugestivní pocit, že se na obrazovce před ním odehrává něco podezřelého. Musím přiznat, že mi trvalo skoro třetinu stopáže, než jsem si byla ochotná přiznat, že hlavní postava není obětí nějakého spiknutí, ale "pouze" selhání vlastní mysli. Kvůli velmi depresivní atmosféře se na film už asi nikdy nepodívám, ale plně oceňuji jeho kvality - hlavně scénář a dokonalého Hopkinse s Olivií. I když mě emocionálně nezasáhl natolik jako tematicky podobné "Pořád jsem to já", zatím je pro mě na blížících se Oscarech favoritem a moc bych mu přála úspěch. (18.04.2021)

Jedna z mých největších hereckých lásek, sir Hopkins, dostal letos Oscara. V 83 letech se tak stal dosud nejstarším hercem, který kdy Oscara získal. Už jsem si myslela, že se jeho druhé sošky nedočkám. Teda spíš že on se už nedočká. Ale že předvede svůj životní výkon až v tomhle věku, to by mě nikdy nenapadlo... 'The Father' se pro mě stává jedním z nejsilnějších filmů, jaký jsem kdy viděla. A přiznávám, že především (ale zdaleka nejen!) díky Mistrovu hereckému výkonu. Syrové, nekompromisní, znepokojivé a na nic si nehrající zpracování tohoto těžkého tématu, stojící na perfektních hereckých výkonech. (28.04.2021)

Převedení alzheimrovských trablí do filmové řeči vytváří postmoderní horor po vzoru Lynche či Wheatleyho. Já si dokonce myslím, že se tak děje neplánovaně, což je na něm nejstrašidelnější. Budeme kolem tohohle filmu hodně poslouchat o hereckých koncertech a proč ne, když Hopkins si ve svých 83 letech vezme na bedra tak trýznivou roli, mně každopádně nejvíce imponuje předložená pravda o tom, že stáří jednoduše nemůže mít šťastný konec. (04.04.2021)

Líbil se mi scénář i Anthony Hopkins, který vždycky dokázal hrát role odpovídající jeho stáří. Nejdřív je ale dlužno říct, že "Otec" byl v poměrně dobrém stavu (snad až ke konci se zhrošil), fyzicky byl zcela v pořádku (žádná inkontnence nebo problémy s kruhovým svěračem) a demence měla spíš benigní než maligní formu. Takového "Otce" mít doma je pohoda. Sám jsem zažil těžší situaci a znám spoustu lidí, kteří na tom byli nepoměrně hůře a po velmi dlouhou dobu. Scénář Christophera Hamptona a Floriana Zellera (divadelní hra) je ovšem naprosto unikátní. Samozřejmě jej nelze sledovat v podmínkách klinické normativity. Je to jen problém diváka, jak je ochoten a schopen vstoupit do senilního světa. - V recenzích se často vyskytuje údiv "jak to ustát?" Přitom řešení je pouze dvojí: odvést postiženou osobu do sanatoria (běžné řešení, kterému se nevyhnul ani tento film) a věnovat se dále svým zájmům, nebo se omezit a vzít to na sebe. Ujišťuji, že i druhé řešení je alespoň stejně přínosné. Kromě jiného: takto postižení lidé se často rozpovídají, a co se od nich dozvíte, se nedozvíte jinak. K doplnění vzdělání doporučuji knihu: Bernlef J.- Vyhasínání mozku Martina Kleina (2013) (05.04.2023)