Otec

Snímek se z logiky věci odehrává pouze v několika pokojích a je natočen takovým způsobem, že v divákovi dokáže navodit sugestivní pocit, že se na obrazovce před ním odehrává něco podezřelého. Musím přiznat, že mi trvalo skoro třetinu stopáže, než jsem si byla ochotná přiznat, že hlavní postava není obětí nějakého spiknutí, ale "pouze" selhání vlastní mysli. Kvůli velmi depresivní atmosféře se na film už asi nikdy nepodívám, ale plně oceňuji jeho kvality - hlavně scénář a dokonalého Hopkinse s Olivií. I když mě emocionálně nezasáhl natolik jako tematicky podobné "Pořád jsem to já", zatím je pro mě na blížících se Oscarech favoritem a moc bych mu přála úspěch. (18.04.2021)

[VIDĚNO 9.4.] "I am worried. I mean, losing all my things. If this goes on much longer, I'll be stark naked. And I won't be able to tell what time it is.... I feel as if I'm losing all my leaves." ______ Anthony Hopkins svou vizáží možná zestárnul, ale díky svému nepřekonatelnému hereckému umu je stále neskutečně vitálním pardálem, který nikdy nezklame - poněvadž 'The Father' je nesmírně emocionálně subtilní a z hlediska syžetu perfektně koncipovaná a mnohovrstevnatá geneze o stárnutí a deziluzivním odtržení od reality. Závěr zdrcující. Asertivní pojetí a celkově komorní, ne-li přímo implicitní forma inspirovaná divadelní předlohou jedinečná. Tonda je king.... [#OSCARS2021] (21.04.2021)

Silné, věrohodné, na konci až skoro zdrcující. Neodvratitelný konec v one men show sira Anthonyho Hopkinse, který si celý film a nutno říct, že naprosto zaslouženě ukradl sám pro sebe. Není vůbec lehké zahrát tak těžké role, které možná za pár let přejdou ve skutečnost, ale tady se to povedlo na čistých sto procent. (10.04.2021)

Jedním slovem sugestivní. Dvěma sugestivně sugestivní. A to tak, že se to nezaryje pouze pod kůži, ale hluboko do jedné každé z kostí; a to nejen těch morkových. Z empatických důvodů "must see" edukativní snímek, protože šance, že vás to potká (ať již přímo či v rámci rodiny), je nemalá. Každopádně i filmařsky suverénní záležitost. Jakkoli to nezakryje komorní činoherní kořeny, tak mementovský pohled na stařeckou demenci "z druhé strany", je podán ryze filmově, kdy především střih exceluje málokdy vídaným způsobem. Což beze zbytku platí i o kompletním ansámblu; s životním výkonem Hopkinse v čele. Jeden by papírově od "komorní oscarovky o vztahu dcery s dementním otcem na sklonku života" čekal hořkosladký sentimentální film, co hraje na slzopudné struny, a nikoli děsivě intenzivní existenciální horror. (06.04.2022)

Jedna podobná scéna bola v Hanekeho Láske, ale tam išlo len o sen zdravšieho z dvojice. A potom sa dej vrátil k tradičnej depke, ktorá stále nebola natoľko smutná, ako keby sme ju videli z pohľadu chorého. Zeller nás však vezme do útrob alzheimera tak hlboko, že sám hrá rolu nespoľahlivého rozprávača za kamerou. A my preciťujeme zmätok dosluhujúcej pamäte spolu s Hopkinsom. The Father je medzi filmami o starobe to, čo je medzi filmami z koncentráku Saulov syn. Akurát, že pôsobí menej zložito a viac sa tak dá kochať príbehom a hereckými výkonmi. (22.04.2021)