Sissi

Toto famózní „Es war einmal“ je vyvedeno velkolepě, kaligraficky a s velkou barevnou, zdobnou iniciálou, do níž je vmalována útlá ženská silueta se ztepilou mužskou, která zaujímá panovnický postoj, a s prchající ladnou laní. Ostatní písmeny jsou méně honosné, o to více však opájejí svou důstojností, stylem a melancholií, která je obestírá. Přes tuto krásu, která dojme svou naivitou, bych ovšem raději pohlédl na rub tohoto listu, do hloubky princezniny duše, kde tuším hrůzu věčného dětství a strach z nastražených propadlišť iluzí. (12.09.2009)

Takový filmek pro dívky, které se mohou alespoň na chvíli stát se pronceznou spolu se Sissi neboli princeznou Elisabeth Bavorská (šestnáctiletý špunt Romy Schneider). A jako správná princezna se stará o zvířátka, je vzdorovitá, hravá a stále ještě naivní. A potká muže svého srdce, císaře Františka Josefa (Karlheinz Böhm), kterého okamžitě balí. Sice se dává na okázalý protest, když zjistí, že se má zasnoubit s její sestrou, princeznou Helenou Bavorskou (půvabná Uta Franz). Ale je ráda, jak se to nakonec vyvrbí. Nechybí zde ženy opatrovatelky v postavách jejich matek, matka Sissi vévodkyně Ludovika Bavorská (Magda Schneider) a matka Františka arcivévodkyně Sophie (Vilma Degischer), která chtěla všechno řídit. Je tu snaha o vtip v postavách otců: otec Sissi vévoda Max Bavorský (Gustav Knuth), bodrý chlapík, a otec Františka arcivévoda Franz Karl (Erich Nikowitz), nachluchlý alkoholik. A všechno šťastně dopadne, všichni se mají rádi a slaví se velká císařská svatba. Pro princezny. (07.04.2010)

Sissi je presne ten istý prípad ako Vinnetou. O histórii sa nič nedozviete (možno trochu), ale nebolo to zámerom tvorcov a ja im to vyčítať nebudem. Ide tu o čistú zábavu, určenú najlepšie na obdobie nejakých sviatkov. Sissi je vlastne taký Vinnetou pre ženy. Ja jej dávam za štyri, pretože moja mama bola z tejto trilógie hotová a urobila jej veľkú radosť každé vianoce. Takže je to vynikajúco natočený film pre svoje cieľové publikum. (31.08.2012)

Skoro až pohádková hříčka, s velice volnou variací na příběh ze skutečné historie... i to může být způsob, jak se rodí klasika oblíbena (minimálně na své domácí půdě) především o vánocích. Skoro mi přijde překvapivé, že se tímhle nápadem třeba v česko-slovenských končinách nikdo z mladých tvůrců pořád neinspiroval, nezkusil vytvořit pohádkově laděnou veselohru na motivy reálných postav v reálných historických reáliích, bez nadpřirozených jevů. To zde všichni v té "angažované" pohádkové tvorbě nabízejí v podstatě dokola jen různé obměny pohádek o čertech, korunních princech a slíbených princeznách. No nic, Sissi má v sobě stejně jako většina podobných dílek nějaký ten nádech kýče, přesto mi jí vidět v předvánočním času přímo padlo do noty, coby klasika, se kterou jsem jaksi dosud neměl vůbec tu čest. Jiný film s Romy Schneider z předchozího roku Ohňostroj byl (alespoň pro mne) příšerný, tady se Romyně naštěstí dostalo velké příležitosti v daleko propracovanějším formátu. První díl, na kterým jsem se podíval, se odehrával víc mimo cisařského zámku, v nádherných rakouských exteriérech, a byl skutečně příjemnou podívanou. Při písničce hospodských kumpánů se mi navíc vybavil jiný Marischkův film z té doby – Hudba pro císaře. (# Challenge Tour – 52 roků filmu za 52 týdnů) (24.12.2019)

A já dávám 5, i když tu modrotinu už nezachráním, to proto, že jako malá jsem tenhle film prostě zbožňovala a dodnes si vzpomínám na ten obdiv a pocit, když jsem Sissi viděla poprvé a jak hrozně moc jsem jí chtěla být a když jsem poprvé stála v Schönbrunnu, jímala mě téměř posvátná úcta.. Co na tom, že dějepisci můžou děj právem sepsout, aťsi jsou kostýmy nepatřičné, je mi fuk, že je příběh sladký jak cukrkandl. Já si občas ráda a beze studu dám o pár kostek navíc.. :) (18.11.2010)