Konec srpna v hotelu Ozon

Československé šedesátkové postapo? No sakra. Nejdřív si člověk říká, že se ty postavy chovají prostě divně. Ale pak se nad tím zamyslí, film doběhne k zajímavému závěru (k němuž to celé celou dobu směřuje) a najednou to dává smysl. Střízlivé, syrové, někdy trošku dobově teatrální a neumětelské, s ne zcela přímočarým poselstvím. (17.10.2016)

Tento film byl pro mne velkým překvapením. Vůbec jsem o něm nevěděl. Jako milovník žánru postapo si myslím, že jsem už toho většinu viděl. Vůbec mne nenapadlo, že naši točili v šedesátých také tento žánr. Ale chápu to, tehdá se chrastilo atomovkama a vodíkovými pumami velmi výrazně a jaderný konflikt byl na spadnutí. První polovina filmu je opravdu hůře stravitelná. Sledujeme starší ženu ,,Starou'', která vede osm mladých děvčat opuštěnou krajinou, zničenou před patnácti lety jadernou válkou. Nečekejte žádnou skleněnou pláň, krajina je normálně zarostlá, jen bez zvěře a lidí s opuštěnými domy a pozůstatky osídlení. Děvčata se přes svoji mladost a domnělou křehkost chovají nesmírně krutě nejen k sobě, ale ke všemu živému co potkají. Jsem otrlý, ale film je opravdu plný syrového násilí. Na svoji dobu to tedy muselo být něco! Stará a děvčata prohledávají opuštěné domy a zatímco děvčata prostě jsou, Stará jim hledá muže. Chce zase obnovit civilizaci. Poslední muž, kterého viděli totiž zemřel před mnoha lety. Skupinka nakonec na muže narazí, je to však stařík pasoucí krávu.... Film je drsný, drsný asi jako svět, který nastane po něčem takovém. Trochu se divím, že Staré šlo o zachování rodu, ale nenaučila už dívky mravům. A to i když vezmu v potaz, že nový svět musel být neskutečně drsný a zlý. Trochu škoda, že holky jsou oblečeny jako by byly na čundru, jejich šatstvo mohlo nést větší stupeň opotřebení... Každopádně tohle je rozhodně zajímavý film, který však nebude pro každého. Za mne je za 4 konzervy. * * * * (13.10.2015)

77 minut a stejně je to dlouhé. Fakt jsem si říkal co je to za sračku, protože do setkání s mužem se tam lautr NIC neděje a ten postapokalyptickej svět je vyobrazen, jak to jen říct, velice....česky. Herecky to celkem zvládly ty holky, protože hrajou polodivošky tak jen blbě čuměj, kdyžto vedoucí stařena se chová jak kyborg. Chlápek taky ze začátku řve jak retard a najednou začne nepochopitelně mluvit jak ze žurnálu. Proč tedy to relativně vysoké hodnocení? Protože se mi líbilo to vyústění, kdy mě film konečně začal opravdu bavit. Poselství, které zde stírá Tsunami_X mě právě potěšilo a depresivní atmosféra se tomu upřít také nedá. Potenciál to mělo bezesporu větší a je trestuhodně nevyužit hlavně kvůli tomu amatérskému zpracování a malé tvůrčí vizi. P.S. ta dechovka snad byla špatnej vtip nebo co. (09.12.2009)

Vezmete pár korun, šikovného kameramana a scěnář od nadaného scenáristy, to vše přesunete na plac a nic se nestane. Pokud ovšem nejste Jan Schmidt. Pak totiž s touhle výbavou dokážete stvořit jedno z nejbezvýchodnějších a nejtíživějších postap kinematografie. Ani záblesk naděje, možná jen ta banda doufá, že třeba jednou zase za patnáct let potká živého člověka. I ten srpen působí bezútěšně, zimavě a depresivně. A na všem ulpívá jinovatka setřená ze srdcí dívek. Černobîlá kamera se rozněžňuje nad brutálně kuchanou krávou a společně se starou dostáváme horečku z nadšení z živáčka, o němž však víme, že situaci nijak nepomůže. Zbývà sbalit si gramofon a vydat se na další loudavě smutnou cestu. (11.10.2019)

Ještě za socializmu jsem to shlédl jako doplňkové filmové představení na divadelním festivalu v Hronově. Tehdy se mi to líbilo maličko víc. Neuvědomoval jsem si určitou naivitu, fascinovala mě vize postapokalyptického světa s bloudící skupinou mladých žen hledajících muže. Onu sílu však dílo dodnes má. Snad první československé sci-fi. ■ Začátek s uvedením do děje a historie pomocí letokruhů, je geniální. (06.04.2012)