Na veliké řece

K celé trilogii z jedné vody načisto: báječná a nestárnoucí klasika mého dětství. Jednak je to originální nápad, pročež člověk "promine nedostatek moderních audiovizuálních efektů" (jen trouba by tohle bral jako určující měřítko), druhak to má atmosféru (a hudební, resp. zvukový doprovod je skutečně skvostný), třeťak je to komorně natočeno a přitom to i odsejpá (nejde o superoriginální zápletku, resp. že by ji to mělo mít - odehrává se to, sakra, V PRAVĚKU!) Zkrátka je to něco, co člověk v klidu pustí dětem, nemusí se (jako u spousty jiných, mládeži určených děl) bát, že by zblbly, a přitom i sám po očku kouká :-) (25.01.2011)

Tak pokračování Osady Havranů se mi líbilo o chlup více. Především se tu tvůrcům podařilo vylepšit atmosféru a místy se tu objevily i dramatické chvíle. Ne, samozřejmě že si u toho nebudete hrůzou zakrývat oči, nebudou se vám ježit chlupy – tohle je točené hlavně pro děti – takže vše v decentní míře. Bartoškův souboj s kupcovým synem byl asi nejsměšnější vložkou celého filmu. To já bych pěknou Veveřici nevyměnil ani omylem a když už tak bych jí u toho vodopádu pořádně „ztrestal“ abych z toho alespoň ještě něco měl. No vůl, co si budeme povídat. Ony si ženské v dnešní době furt stěžují na rovnoprávnost a jiné blbosti, ale nebyla to výhoda si jednu koupit za blbou ovci? (29.01.2015)

Druhý díl Štorchovy středověké trilogie se odvíjí ve dvou dějových líniích. Tou první byla romantická nabídka nevěsty za co největší věno pro rod. Tímto způsobem se už v době bronzové bránili příbuzenským vztahům v rámci rodu a degeneraci potomstva. Druhá línie se zaměřila na lidskou pověrčivost,  která umožnila z rodu vyloučenému Divousovi díky zděšenými rybáři přinášeným obětinám, přežít. Pravdu měl pan Pištěk, že ve filmu máme jedno nej.. a to nejhezčího pračlověka Bartošku, i když kupec Luťanský taky není marný. Získaný ostrý nůž předznamenává přicházející dobu železnou. (07.08.2023)

Zatímco první díl Osada havranů měla jakous takous snahu o pravěk, vizuál druhého dílu připomíná pravěk asi  toliko jako večerníček O človíčkovi, nebo filmy o pionýrských táborech. Děj ještě celkem ujde, ovšem zpracování šlo výrazně dolů. Pravěcí lidé tu místy připomínají série o Kanibalech... Jediným kladem dílu je záhadný netvor z údolí rybářů, pamatuju si, že jako malej harant jsem byl podělanej strachy, když se netvor blížil k Osfaldovce.  Hudba Zdendy Lišků bejvá povětšinou geniální, takže zdejší syntezátorový hnus, k pravěku se naprosto nehodící, jsem naprosto nepochopil a neskutečně mě to iritovalo. Velké mínus je malý prostor pro náčelníka Havrana... (11.11.2021)

Tohle není Boj o oheň, nýbrž čistá sedmdesátá léta. Projekt zjevně provázely didaktické ambice - na scéně, architektuře a některých artefaktech, jimiž se kamera na úkor tempa vyprávění fetišisticky věnuje, je znát práce lidí, kteří stran historické věrohodnosti nebyli úplně mimo. S ohledem na diváckou přívětivost byly ale věrohodnosti stanoveny jasné, relativně úzké hranice: Sokolí oko Jiřího Bartošky je vyvoněný, zjemnělý a oholený metrosexuál s dobovým paťourem. Pralidé defilují v rákosí s kožených modelech od Teodora Pištěka, k popukání je sledovat něco jako Balet československé televize (v čele s Ljubou Skořepovou) křepčit okolo totemu. Nemenší haluz představuje soundtrack Zdeňka Lišky, který zní zajímavě, ale do autenticity se trefuje asi jako do androše Bičem Božím. Tímto oslím můstkem se dostávám ke hluboké ideologické stopě. Hlavní hrdina je nejen šlechetný, uvědomělý materialista, ale i vůbec daleko před mytickým myšlením své doby. Muselo dojít i na očerňování prehistorické buržoazie; ideologové nedbali, že měla v době bronzové kladnou historickou úlohu před sebou. Bizár. (23.10.2015)