Na veliké řece

Hned jsem si vzpomněl na Cestu do pravěku, která se taky odehrávala na loďce a jenom tak mimochodem, byla ve všem o dvě třídy lepší. Dobrodružnější, zábavnější, nápaditější, akčnější, lépe zahraná, režírovaná a i přes 22 let rozdílu vypadala lépe. Talent neokecáš. Jan Schmidt zdaleka není Karel Zeman a druhý díl je slabý, i v porovnání se zbytkem trilogie. Scénář je ještě víc prostoduchý a úplně předvídatelný. Film tak pokulhává i v dobrodružné složce. V té vzdělávací ani nekulhá, ale jen se lopotně belhá o berlích. Stačí se podívat na herce. Masky jsou bezpochyby fiasko, stejně tak kostýmy. Ti co se zálibně dívali na pečlivě depilovanou Raquel Welch pobíhající v kožešinových bikinách mezi dinousary, ví o čem mluvím. Casting je taky kapitola sama o sobě. Jak může takový lovec jako Sokol stát o vyzáblou Veveřici, je mi záhadou. Marie Sýkorová je bezpochyby krásná, ale pořádný chlap z pravěku by radši bral babu typu věstonická venuše. Skutečnost, že ve třetím díle skončil s Gábinou Osvaldovou, ovšem ještě v její štíhlé podobě, je jen slabou náplastí. (07.04.2014)

Příšerné. Příběh to valně nemá, hlavní hrdinové chodí sem a tam, přičemž to, co se musí stát, je jasné od počátku. Hudební kulisa od Zdeňka Lišky ve mně vzbudila panický pocit, že se mi porouchala automatická pračka (klávesy model JZD Slušovice, very sexy). Herecké výkony – běs. Typový výběr – děs. To si pan režisér Schmidt myslí, že by postavičky jako vystřižené ze seriálu My všichni Dachau povinní obstály v době bronzové? Na Spartakiádě možná... Štorchovy knihy mě v konkurenci "Májovek" skutečně obloukem minuly, ale přesto jsem v téhle "prehistorické" trilogii našel pár slušných momentů, ale ani jeden není v tomhle dílu. Všechno působí příšerně vyumělkovaně a násilně... to se vážně nepovedlo. (28.12.2004)

Na veliké řece je pokračováním volného přepisu Štorchova dobrodružného literárního románu pro mládež Osada Havranů. Opět má tato adaptace vzdělávací charakter, na který je naroubován zdařilý dramaticko-romantický příběh. I když v idealizovaném zorném úhlu pohledu a se zjemněním dobových reálií. Znovu se zábavně vzdělávací filmový produkt zabývá způsobem života a obživy s obyčeji i s touhou po novém poznávání. Uzavírání partnerských vztahů a překonávání strachu z neznáma jsou stěžejní body, díky nimž vznikla napínavá romantická zápletka. Specifické pro tuto vzdělávací série je hudba (Zdeněk Liška) a jedinečné syntetické dobarvující zvukové efekty (Ivo Špalj), díky čemuž získali filmy svou jedinečnou atmosféru tajuplného bezprostředního dobrodružství, zmocní se diváka a nechává ho sugestivně nahlédnout do vzdálené minulosti člověka. Hlavní postavou je dospívající jinoch Havranpírko (dobrý Ludvík Hradilek). Tentokrát v touze po plnohodnotném společenském přijetí do společnosti vyráží po boku svého nejlepšího přítele zjednat osobní spravedlnost. Druhou hlavní postavou je Havranpírkův zasvěcovatel do života Sokol (velmi dobrý Jiří Bartoška), udatný lovec sousedního rodu s hlubokou privátní pohnutkou, která dvojici vrhá do nových nástrah života. Hlavní ženskou postavou je Šťastná chvíle (zajímavá Gabriela Osvaldová s hlasem Jany Andresíkové), mladá žena rybářské osady. Haněná a zostuzovaná svým okolím, a přesto stále obětavá a pokorná. Druhou hlavní ženskou postavou je Veveřice (velmi zajímavá Marie Sýkorová) s nezáviděníhodným postavením namlouvacího ceremoniálu i s vlastní vzpurnou volbou. Výraznou postavou je kupcův syn Kam (velmi dobrý Ivan Luťanský) s velmi osobním motivem, vedoucí všechny do strastiplného temperamentu dobrodružství. Z dalších rolí: spravedlivý a moudrý náčelník Havran (dobrý Bohumil Vávra), ostrakizovaný lovec v zoufalství samoty a symbol strachu z neznáma Divous (zajímavý Vilém Besser), Kamův otec a kupec Ger (příjemný Bořivoj Navrátil), hrubiánský nápadník Pazour (František Velecký), či obyvatelé rybářské osady Čihaj (Ľudovít Kroner) a Tlapa (příjemná Beta Poničanová). Je to dobrodružný film pro mládež s výraznou vzdělávací strukturou. Zidealizovaný příběh strhne svou náladou a na poli popularizace vědy jde o výjimečný filmový výtvor. (03.02.2017)

Druhý díl Štorchovy středověké trilogie se odvíjí ve dvou dějových líniích. Tou první byla romantická nabídka nevěsty za co největší věno pro rod. Tímto způsobem se už v době bronzové bránili příbuzenským vztahům v rámci rodu a degeneraci potomstva. Druhá línie se zaměřila na lidskou pověrčivost,  která umožnila z rodu vyloučenému Divousovi díky zděšenými rybáři přinášeným obětinám, přežít. Pravdu měl pan Pištěk, že ve filmu máme jedno nej.. a to nejhezčího pračlověka Bartošku, i když kupec Luťanský taky není marný. Získaný ostrý nůž předznamenává přicházející dobu železnou. (07.08.2023)

Bartoška se vysmál lidské pověrčivosti a "zažehl světlo rozumu", budiž. Že se tak zákonitě musí stát, stejně jako identita "Vládce údolí" je však jasné každému, kdo kdy slyšel nějaký příběh. K čekanému konci se navíc film proplétá estetikou pionýrského tábora hrajícího si na pravěk (jak jsem zmínil v komentáři k prvnímu dílu) a vlastně má i podobnou dramatickou výstavbu jako táborová bojovka. Účastníky by to asi bavilo, ale radovat se z vypárvění pak mohou jen sami mezi sebou. Přiřazení pozbytí lásky za účelem nalezení nové je možná jak ze života, ale určitě ne jak z umění. (29.09.2009)