Na veliké řece

Zajímavé kostýmy, ... ve filmu jistě nezvyklé a neokoukané. Kdy až někdo natočí příběh z doby pravěku, že? Ale tím to končí. Víc poutavého na snímku bohužel není. Herecké výkony nezajímavé, příběh nepoutavý, fádní a pamatuji se, že ve svých mladických letech natěšen – byl jsem zklamán. Knižní předlohy Eduarda Štorcha byly poutavější. Těžko volím hvězdičkové hodnocení mezi dvě a tři. Vzhledem k tomu, že tři hvězdičky dávám slušnému průměru, hodnotím tedy dvěmi. (30.12.2008)

K celé trilogii z jedné vody načisto: báječná a nestárnoucí klasika mého dětství. Jednak je to originální nápad, pročež člověk "promine nedostatek moderních audiovizuálních efektů" (jen trouba by tohle bral jako určující měřítko), druhak to má atmosféru (a hudební, resp. zvukový doprovod je skutečně skvostný), třeťak je to komorně natočeno a přitom to i odsejpá (nejde o superoriginální zápletku, resp. že by ji to mělo mít - odehrává se to, sakra, V PRAVĚKU!) Zkrátka je to něco, co člověk v klidu pustí dětem, nemusí se (jako u spousty jiných, mládeži určených děl) bát, že by zblbly, a přitom i sám po očku kouká :-) (25.01.2011)

Celé trilogii je po právu vyčítána absence syrovosti, uhlazenost a kostýmní či dobové nepřesnosti. V tehdejší době padlo vše za oběť cílové skupince nezletilé mládeže a Bartoškova holá hruď skutečně vzbuzuje rozpaky. Ale dále už jsou jasná pozitiva. Výborná Liškova muzika navozuje tíseň a brání sentimentu, ve druhém dílu trilogie např. skvěle podtrhuje zahánění smrti a dodává mystický význam. Schmidt byl nadějný režisér, kterému Normalizace ubrala svobodnému rozletu, v pojetí detailů podtrhuje jeho práci i velezkušený Macák. V neposlední řadě je dobrá i dějová linka, které notně ublížilo rozdělení na tři díly. Dohromady působí konzistentně a trilogie by se měla promítat po sobě, nebo sestříhat do jednoho celovečerního díla. Souhlasím s tím, že poslední část je pak nejlepší, navzdory neuchopené příležitosti reálného zobrazení pravěké "bitvy" odhaluje syrovost i jiným způsobem. Je to mrazivý chlad v mezilidských vztazích, rodová nevraživost, kmenová nepřátelství, lidská tvrdost. Inu, homo homini lupus. (25.05.2022)

Vztah téměř nostalgický velí čtyři *, ale realita je s bídou 3. Štorch byl hitem povinné školní četby v dobách mého mládí a Bartoška pak idolem mnoha dívek, slečen a žen. Leckteré to doteď neminulo, mne tedy ano, ale to je jiná kapitola. A o tom až jindy a u jiného filmu. Luťanského je škoda, ještě mohl něco ukázat, myslím herecky, ne odložit více oblečení J A vzpomenout si na mladinkou Osvaldovou je fakt úsměvné, copak si asi o svých začátcích před kamerou teď myslí? Jasně je dnešníma očima film starý, přešlý, ale když mi bylo –náct, tak to byla bomba. V socialistických blábolech rozhodně. (23.05.2008)

Bartoška se vysmál lidské pověrčivosti a "zažehl světlo rozumu", budiž. Že se tak zákonitě musí stát, stejně jako identita "Vládce údolí" je však jasné každému, kdo kdy slyšel nějaký příběh. K čekanému konci se navíc film proplétá estetikou pionýrského tábora hrajícího si na pravěk (jak jsem zmínil v komentáři k prvnímu dílu) a vlastně má i podobnou dramatickou výstavbu jako táborová bojovka. Účastníky by to asi bavilo, ale radovat se z vypárvění pak mohou jen sami mezi sebou. Přiřazení pozbytí lásky za účelem nalezení nové je možná jak ze života, ale určitě ne jak z umění. (29.09.2009)