Na veliké řece

Vztah téměř nostalgický velí čtyři *, ale realita je s bídou 3. Štorch byl hitem povinné školní četby v dobách mého mládí a Bartoška pak idolem mnoha dívek, slečen a žen. Leckteré to doteď neminulo, mne tedy ano, ale to je jiná kapitola. A o tom až jindy a u jiného filmu. Luťanského je škoda, ještě mohl něco ukázat, myslím herecky, ne odložit více oblečení J A vzpomenout si na mladinkou Osvaldovou je fakt úsměvné, copak si asi o svých začátcích před kamerou teď myslí? Jasně je dnešníma očima film starý, přešlý, ale když mi bylo –náct, tak to byla bomba. V socialistických blábolech rozhodně. (23.05.2008)

Na veliké řece nasednete do pramice a Sokol s Havranpírkem vás dovezou až k ryčícímu Divousovi. Ve druhém díle známé trilogie z doby bronzové se to dějově dost zaseklo na jednom místě. Počáteční volba Veveřice mezi ženichy ještě měla něco do sebe, zvláště, když se ze dvou nápadníků stali sokové v lásce. Co moc nenadchnulo bylo, jak děj skomíral a pokračoval k historce o lesním "monstru", kterému je nutné nosit zásoby jídel, aby nezlikvidoval nedalekou vesničku. Divák věděl kdo to řve jak na lesy a tím pádem to bylo jen zbytečně natahované a veskrze legrační, když Divous řval jak tur. Z hlediska časového období a kostýmů to byl docela naivní blábol, protože pokud jste si prohlédli "ohoz" Bartošky s Hradílkem, tak jste si všimli jak například Lutanský byl vyfiklý naprosto z jiné doby, Veveřice byla jak kočka z přehlídkového mola a všichni ve vesnici byli podivně staří až na dívku "Chvilku". Nesmyslů tady bylo dost. Oproti tomu se povedlo kamerové snímání, nesmrtelná hudba mistra Lišky a také herecké výkony byli kvalitní a to zejména atleticky disponovaného Bartošky, který ve filmu pomalu zvládal desetiboj. Když to shrnu, tak tahle pramice nebyla natolik děravá ba ani strouchnivělá, aby se hned po odražení od břehu potopila. A i po letech tenhle film dokáže bavit, ale jít tenkrát v sedmdesátých letech do kina na pouze hodinový film, tak to nevychytali. Mé hodnocení: 60% (21.07.2013)

No takhle, ono si to asi čtyři kousky tak úplně zase nezaslouží, ale... mám hrozně rád Štorchovy knížky (přesněji řečeno, měl jsem, jako malý), a taky filmů z tohohle období se moc netočí (teda, moc... netočí se žádný). Příběh je tu nekomplikovanej, jako byl ostatně život tehdy. Přijdeš, dáš krávu, dostaneš ženu, tu ti unesou, tak si pro ni jdeš, ne? Odbočka s divousem taky dobrá. Nejlepší scéna je ke konci, jak tam celý kmen skáče kolem stromu a do toho jedou bubny Liškovo techno. Jediný, co mě trochu zarazilo, je, že jak Bartoškova tvář, tak těla pravěkých žen jsou hladce oholena. Ale nakonec, možné to je (pazourky na to měli a třeba Egypťani se taky holili). (08.10.2019)

Tohle není Boj o oheň, nýbrž čistá sedmdesátá léta. Projekt zjevně provázely didaktické ambice - na scéně, architektuře a některých artefaktech, jimiž se kamera na úkor tempa vyprávění fetišisticky věnuje, je znát práce lidí, kteří stran historické věrohodnosti nebyli úplně mimo. S ohledem na diváckou přívětivost byly ale věrohodnosti stanoveny jasné, relativně úzké hranice: Sokolí oko Jiřího Bartošky je vyvoněný, zjemnělý a oholený metrosexuál s dobovým paťourem. Pralidé defilují v rákosí s kožených modelech od Teodora Pištěka, k popukání je sledovat něco jako Balet československé televize (v čele s Ljubou Skořepovou) křepčit okolo totemu. Nemenší haluz představuje soundtrack Zdeňka Lišky, který zní zajímavě, ale do autenticity se trefuje asi jako do androše Bičem Božím. Tímto oslím můstkem se dostávám ke hluboké ideologické stopě. Hlavní hrdina je nejen šlechetný, uvědomělý materialista, ale i vůbec daleko před mytickým myšlením své doby. Muselo dojít i na očerňování prehistorické buržoazie; ideologové nedbali, že měla v době bronzové kladnou historickou úlohu před sebou. Bizár. (23.10.2015)

Na veliké řece je pokračováním volného přepisu Štorchova dobrodružného literárního románu pro mládež Osada Havranů. Opět má tato adaptace vzdělávací charakter, na který je naroubován zdařilý dramaticko-romantický příběh. I když v idealizovaném zorném úhlu pohledu a se zjemněním dobových reálií. Znovu se zábavně vzdělávací filmový produkt zabývá způsobem života a obživy s obyčeji i s touhou po novém poznávání. Uzavírání partnerských vztahů a překonávání strachu z neznáma jsou stěžejní body, díky nimž vznikla napínavá romantická zápletka. Specifické pro tuto vzdělávací série je hudba (Zdeněk Liška) a jedinečné syntetické dobarvující zvukové efekty (Ivo Špalj), díky čemuž získali filmy svou jedinečnou atmosféru tajuplného bezprostředního dobrodružství, zmocní se diváka a nechává ho sugestivně nahlédnout do vzdálené minulosti člověka. Hlavní postavou je dospívající jinoch Havranpírko (dobrý Ludvík Hradilek). Tentokrát v touze po plnohodnotném společenském přijetí do společnosti vyráží po boku svého nejlepšího přítele zjednat osobní spravedlnost. Druhou hlavní postavou je Havranpírkův zasvěcovatel do života Sokol (velmi dobrý Jiří Bartoška), udatný lovec sousedního rodu s hlubokou privátní pohnutkou, která dvojici vrhá do nových nástrah života. Hlavní ženskou postavou je Šťastná chvíle (zajímavá Gabriela Osvaldová s hlasem Jany Andresíkové), mladá žena rybářské osady. Haněná a zostuzovaná svým okolím, a přesto stále obětavá a pokorná. Druhou hlavní ženskou postavou je Veveřice (velmi zajímavá Marie Sýkorová) s nezáviděníhodným postavením namlouvacího ceremoniálu i s vlastní vzpurnou volbou. Výraznou postavou je kupcův syn Kam (velmi dobrý Ivan Luťanský) s velmi osobním motivem, vedoucí všechny do strastiplného temperamentu dobrodružství. Z dalších rolí: spravedlivý a moudrý náčelník Havran (dobrý Bohumil Vávra), ostrakizovaný lovec v zoufalství samoty a symbol strachu z neznáma Divous (zajímavý Vilém Besser), Kamův otec a kupec Ger (příjemný Bořivoj Navrátil), hrubiánský nápadník Pazour (František Velecký), či obyvatelé rybářské osady Čihaj (Ľudovít Kroner) a Tlapa (příjemná Beta Poničanová). Je to dobrodružný film pro mládež s výraznou vzdělávací strukturou. Zidealizovaný příběh strhne svou náladou a na poli popularizace vědy jde o výjimečný filmový výtvor. (03.02.2017)