Vracenky

,,Soudruhu Vladímire Iljiči, já vím, že toho máš hodně ale prosím zařiď ať se maminka vrátí. Já ti slibuji, že v tebe budu nadosmrti věřit.. '' Vracenky jseu dětským pohledem na šílená padesátá léta, ve kterých se nedařilo rozumnět dění kolem sebe, pravdám a lžím ani dospělým natož dětem. Zatímco Honzík vždy věří tomu, nebo v to od čeho může čekat nějakou pomoc či výhodu (jednou je to Bůh, podruhé Lenin), jeho maminka zapřísáhlá komunistka je politickým vývojem ze svého původně pevného přesvědčení stále více a více zmatena. Krásným protipólem je jí skvělý Navrátil. Kouzelný byl i Suchařípa v roli ředitele školy. Vracenky jsou komedií o klukovských lumpárnách v úděsné době 50 let. Jeho děj se prakticky odehrává v období příprav ohyzdného komunistického sousoší v čele s J. V. Stalinem na Letné až do konce výstavby. --- Film a to období krásně charakterizuje otázka, kterou Honzík po dalším průšvihu položil svému kumpánovi: A čím tě doma táta bije? - Mně nebije, tátu mi popravili. -V koncentráku? - Ne vloni. .. !!!! Vracenky jsou opomíjeným krásný a bezpochyby kvalitním filmem. Doporučuji je vidět ! 5 Kg železa. * * * * * (02.03.2014)

Je vidět, že těsně po Něžné revoluci byl český film ještě stále na vysoké úrovni. Nová doba umožnila vznikům několika filmům s novým pohledem na dějiny poválečného Československa. Kina sice diváckým úspěchem převálcovali Černí baroni spolu s Tankovým práporem, ale jako mnohem přínosnější snímky vnímám Tichou bolest, Obecnou školu a Vracenky. Ve jmenovaných filmech lze vnímat do jisté míry i nostalgicky až (tragi)komické odlehčení, nicméně historická složka zůstává v popředí. Vracenky se vrací do začátku 50. let, do doby budování socialismu, autenticky zobrazného ve filmu pomocí archivních záznamů a dobových písní. Vizuálně je film černobílý, uvnitř ale rozhodně černobíle nepůsobí. Velké budování "šťastných" zítřků se konfrontuje s každodenním životem neúplné rodiny, v níž je máma členkou strany, ale současně v soukromí zažívá i tragedie spojené s touto temnou dobou včetně pobytu ve vězení. Hodně mě upoutalo, že celý příběh je zpracován z pohledu hlavní postavy Honzíka Domnosila, jenž svýma dětskýma očima sleduje události podivné doby, tak trochu coby součást svého dospívání ve škole... kde vyučování obsahovalo i uznávaní kultu osobnosti Stalina nebo naopak vytrhávání portrétu soudruha-zrádcu z učebnice. Mluvený komentář hlavního hrdiny v kontrastu pak nabízí pohled na všechny tyto zážitky s časovým odstupem. Řekl bych, že VRACENKY jsou jedním z nejlepších čs. filmů ze školského prostředí, také protože vedle silného aspektu politického pozadí zobrazují i standardní problémy malých žáků ve škole včetně malého vyvádění, velkých ojedinělých malérů (zde šokující kousnutí ředitele nohy, se zajímavým vyústěním voči starším spolužákům) i vážné šikany. Smutek a bolest z doby se střídá s hravou groteskností, hodně mě třeba upoutala dětská zvědavost po hodině "zakázaného" náboženství a po víře. Patrně nejlepší film Jana Schmidta, výborný nápad s černobílým obrazem i téměř nehereckým obsazením (sympatická neokoukaná Jana Špaňůrová). (90%) (18.07.2018)

Další z pokusů nahlédnout do minulosti retro optikou přítomnosti tentokrát v podání Jana Schmidta. Vracenky hrají na jistotu: žižkovské dítě 50. let 20. století. A já znovu říkám, že tohle téma je mi zkrátka blízké. Ne tak uvěřitelný je ale zbytek - maminka, náboženství, to druhé (oficiální) náboženství a minimální pozůstatky války. Postrádám uvěřitelnou poetiku a vůbec lidství obecně. To je podle mě to, co Vrácenkám, ve srovnání s Kachyňovými filmy, chybí. Vracenky jsou líbivé, očekávatelné, a proto nevypovídají ani tak o těch padesátých letech, jako spíš o euforii a "nadhledu" počátku let devadesátých. (18.11.2014)

Chudák ta maminka hlavního hrdiny (když to byl malý kluk, asi bych spíš měl psát "malého hrdinky", i když, malý hrdina, není to oxymoron?), šla si sednout za obhajobu někoho takového, jako byl Slánský. Jediná dobrá věc, kterou Gottwald kdy udělal, byla poprava Slánského, neboť ten si ji zasloužil, sice né za to, za co byl odsouzen, ale za ty prasárny předtím. Jaký to smutný paradox, že v celé naší historii bylo za své zločiny důkladně potrestáno jen několik málo komunistů, a to navíc ještě "omylem" od druhých komunistů... (11.12.2016)

Mě prostě tyhle staré "dětské" filmy nikdy nesednou. To je taky důvod, proč si nikdy dobrovolně nepustím např "Bylo nás 5" apod. Čierna komedia to moc není a jako drama mě to taky nezasáhlo, protože můj odpor k těmhle postavám (ať už dětským nebo dospělým) mi nedovolil k nim cítit něco víc. Navíc mě celkem štval hudební motiv (který Šust vykradl ze své legendární Střediskové Vesničky). 4/10 (07.06.2013)