Farářův konec

Farářův konec jsem měl zafixovaný jako jeden z nejpůsobivějších snímků československé kinematografie 60. let. Opakované zhlédnutí po letech ale výjimečný zážitek nepotvrdilo. Ze Schormova snímku se vyklubal "jen" solidní, naprůměrný kousek, který pozvedává přítomnost dvou velkých herců - Vlastimila Brodského a Jana Libíčka. Libíček exceluje v roli venkovského učitele a starosty obce v jedné osobě. Je to jedna z nejvděčnějších postav jeho předčasně ukončené, nicméně intenzivní a úspěšné herecké dráhy. Jeho kariérista, manipulátor a intrikán představuje tvář státní moci, kterou herec systematicky paroduje, ironizuje, vysmívá se ideologickým klišé, frázím a pokrytectví. Jeho protipól představuje sympatický kostelník, který spíš z nedorozumění než ze zlého úmyslu přijme post faráře v obci, kterou projíždí. Nová role, po které konec konců tajně toužil, ho postupně pohltí a falešný kněz se stává morální autoritou a protiváhou světské moci. Tohle východisko je hodně zajímavé, jenže vzhledem k potenciálu nevytěžené ani zdaleka tak, jak by si zasloužilo. Film je hodně nekonzistentní - na jednu stranu směřuje k pohodové komedii z českého venkova ve stylu kultivovanějšího Trošky, pro kterou jsou typické postavy typu hypochondrické svéhlavé babky. Na druhé straně se objevují ve scénách s kramářským divadlem a podivnými dohlížiteli-poradci alegorické motivy, které by se mnohem spíš hodily do nějaké intelektuální reflexe pro náročného diváka. K tomu připočtěte tragický konec, který se tluče s komickou příjemnou atmosférou, a ve výsledku máte snímek, který neví, čím chce být. Celkový dojem: 65 %. (14.10.2014)

Další televizní repríza pamětnického černobílého filmu, který potěší v každé době. Brilantní kostelník Vlastimil Brodský se jako samozvaný farář v této mistrně natočené satiře utkal s neméně skvělým učitelem Janem Líbíčkem v roli idealistického budovatele lepších zítřků ve vesnici, kde hřích jen kvete. V roli svůdné neřestnice zazářila mladinká Jana Brejchová. Řekla bych, že zde Zdeněk Troška čerpal inspiraci pro svou Hoštickou trilogii. (22.01.2013)

Zlatá šedesátá léta! Skvostný film, není třeba slov. Je třeba jej vidět a přemýšlet, i se bavit. Celkem dost vtipných momentů. "Lidi se mají mít rádi." "Taková budoucnost bez citu, to by ani nebyla budoucnost." "Ty prasata nám tu ohrožují bezpečnost lidí." (Jak nadčasové a platné v každé době!) "Já hřeším jen jednou od rána do večera." 😉😄 (26.04.2021)

Tak dialogy mezi vynikajicim vesnickym ucitelem ( Jan Libicek ) a falesnym knezem ( Vlastimil Brodsky ) jsou vyborne a jsou skutecnou ozdobou filmu. Zaujme i starenka v podani Josefy Pechlatove. Jinak ma film spoustu hluchych mist a moc nedrzi pohromade. Hodnoceni jen kvuli datu vzniku nebudu zvysovat. (17.11.2010)

Postava Vlastimila Brodského ke všemu přišla jako slepá k houslím, až z toho jednou nevybruslila. Měl tenhle film vůbec nějaký scénář? Mně se zdálo, že všichni jenom improvizují a že kamera to jen tak snímala a pak z toho vzniklo něco kompaktního. Úvodní melodie byla krásná, pomalu až taková povznášející. To byla ale krásná ukázka našeho venkova. (07.12.2016)