Pasťák

"Tady poroučíme my. Žer!" V prostředí Pasťáku je prostě radost pracovat. Pro mladého naivního kantora je to ideální vstup do kariéry. Kde jinde by se například dozvěděl, že 76-25=91 nebo 61 možná 1000 či snad 3? Abych to zase tak moc nezlehčoval, tak z ústavů pro mladistvé delikventy nikdy nic veselého nevzešlo a tohle je docela slušné drama. Jen mě to moc nebavilo a taky mi trochu vadilo, že mladiství Holub vulgo Krampol a Topol alias Sloup běhali po světě o mnoho let dříve než jejich dospělý učitel. To byl trošku úlet. (30.05.2018)

Velmi drsné, syrové a depresivní drama. Tento film rozhodně vybočuje z tvorby Hynka Bočana, těžko bych v něm hledal režiséra mé nejoblíbenější pohádky S čerty nejsou žerty. Přesto na mě velmi zapůsobil, a to nejen proto, že jsem pracoval pár let v pasťáku jako vychovatel. Současné prostředí těchto výchovných zařízení se asi nedá s příběhem filmu srovnávat, i když pár spojitostí by se jistě najít dalo. Především povahová stránka chovanců ústavu ve filmu mi dost silně připomíná některé reálné postavy z mé praxe. Věřím, že v té době nápravná zařízení tohoto typu opravdu podobně fungovala. Každopádně je hned na první pohled jasné, proč se stal film v roce jeho natáčení nepohodlným. Je dobře, že se finální verze Pasťáku nakonec přeci jenom objevila. (01.05.2008)

Další výborný novovlnný kus, který vyniká hlavně svou syrovostí a skvělou kamerou Jiřího Šámala. Některé záběry mě svou odvážností překvapily i na poměry Nové vlny. Nemluvě o drsném závěru, který mě svou brutalitou docela šokoval. Na filmu se bohužel až příliš výrazně podepsalo dokončování až po dvaceti letech - děj je lehce skokovitý, ale nejvíce je to vidět, nebo spíše slyšet na synstetizátorové hudbě, která je ve filmu ze 60.let jako pěst na oko. (30.05.2012)

Depresivní, syrový, brutální, cynický, pesimistický a nakonec i smutný. Ponurý dům, všude samá mříž, napjatá atmosféra, kontrast v uvozovkách té lepší společnosti z venku tou špatnou uvnitř, šikana starších chovanců (dobrý výběr z řad hornických učňů), černobílý materiál ale i třeba ruční kamera to všechno přidalo filmu na skutečné syrovosti a autentičnosti. Tehdejšímu režimu pochopitelně nevyhovující, posléze ještě zcela nedokončený, zakázaný (jako jeden z prvních snímku 60 let), nejspíš pro svojí pravdivost a drsnou realitu o které opravdu tehdejší vnější svět neměl ani tušení. Krampol se Sloupem byly sígři od pohledu..Závěr je opravdu hodně sugestivní ale tak trochu i urychlený. Dodnes i tak jedno z nejlepších tragických děl konce šedesátých let...! (14.02.2009)

Bezpochyby zajímavý příspěvek Hynka Bočana do zlatých šedesátých, který v kontextu naší kinematografie nemá obdoby. Na takovou depresi u nás jen tak nenarazíte. Kromě sugestivní atmosféry musím vyzdvihnout kameru, která zabíráním detailů či pohledů z první osoby zajímavě dotváří dojem. A nikdy by mě nenapadlo, že mladý Jiří Krampol může vypadat tak zlověstně :). Jediné co mi trochu nesedělo je fakt, že na celý ústav byl jediný vychovatel, což snad nebylo možné ani v tehdejší době... (14.02.2009)