Chodba šoků

Jeden moment skrývá obojí – šílenství i triumf rozumu – a ničí klišé, dle něhož génia a šílence dělí jen nekonečně malá vzdálenost: naopak, jediný okamžik komprimující jasnost i zmatení, barevný obraz i ataku černobílého bláznovství nás dovádí k rozuzlení, k výhře, k zisku – za cenu ztráty. Hrdina prochází branou směrem k vítězství, ale tento vítězný oblouk stojí na dvou pilířích… okamžik vítězství je okamžikem hrdinovi prohry. Každý vždy dosáhneme svého cíle, a k němu vede jedna jediná cesta. Něco podobného zažil Bogart v Rayově „In a Lonely Place“, zde však dalo hrdinovo jednání tomuto hrdinovi za pravdu i jej zničilo sice v jednom okamžiku, ale splynutí to bylo pouze časové a kontingentní – Fuller je na vyšší rovině; ukazuje, že vítězné gesto svým samotným pohybem vede k prohře. A naopak. Je škoda, že „Shock Corridor“ i jejich cinéma-direct realistický protějšek „Titicut Follies“ stojí ve stínu v lecčems podobném, ovšem mnohem méně subverzivním, byť se to na první pohled nemusí jevit, „Přeletu nad kukaččím hnízdem“ (není náhodou, že to jíž bylo samozřejmě natočené celé v „barvě“…). (05.03.2020)

Rozbieha sa to trochu pomalsie, ale postupne to chyta pod krkom a vsetko paradne vygraduje skvelym zaverom. Obcas skutocne neprijemne, napinave a temne. Funguje to ako detektivka aj ako psychologicky film so silnou myslienkou. Velmi som si to uzil. Jeden z top titulov z psychiatrickej liecebne. 9/10 (01.06.2020)

Novinář se pokusí vyřešit vraždu v blázinci předstíráním vlastního šílenství. Postupně mu ale začne skutečně propadat. Na některý Fullerových filmech je něco perverzního, nepříjemného. Postupně, vlezle, je do diváka implantována tíseň, aniž by se ukázala příčina. Snová scéna, kdy je s bezmocným hrdinou smýkáno po chodbě a šlehají do něj blesky, jako by ke konci jen ztvrzovala, to, co už divák dávno tuší. Může se to stát komukoliv... Shock Corridor tak poukazuje na tenkou bariéru mezi příčetností a šílenstvím. (a krom toho pranýřuje mnohé americké nešvary jako rasismus, atomové bomby atp.) (09.07.2011)

» Kto zabil Sloana v kuchyni ? « 『 No a na túto zapeklitú otázku bude chcieť nájsť odpoveď húževnatý novinár, túžiaci po slávnej a prestížnej Pulitzerovej cene 』Jeho meno je Johnny Barrett, má krásnu frajerku - striptérku Cathy, a necháva sa dobrovoľne zavrieť do blázinca, pretože zinscenujú „incest,” že “brat miluje sestru” ... _ Tu by sa mal inak dopátrať toho, ako sa veci vlastne majú, ale na margo celej tej idey, extrémne riskuje svoje zdravie, čiže celkový duševný stav, že by sa mohol kľudne stať naozajstným p-a-c-i-e-n-t-o-m, teda bláznom ! ? Na malý moment sa ocitne na vedľajšom oddelenom oddelení s narúživými nymfomankami, ale to ešte nie je nič v porovnaní, na čo sa môže v blízkej budúcnosti veľmo tešiť, sarkazmus ? _ Samo za vynikajúceho prispenia d.p. Stanka Corteza, nakrútili s hercom v hlavnej úlohe, Peťom Breckom, excelentný, znepokojivý film, ktorého atmosféra by sa mohla doslova krájať na marné kúsky, a ani to by nemuselo v konečnom dôsledku pomôcť ! Je vôbec nebezpečné predstierať určitý stav jedinca, ktorý sa chce niečoho dopátrať, lebo je viac, než pravdepodobné, že by sa mu to mohlo vypomstiť, keď nebude už žiadnej cesty späť ! Tento film sa dosť podobá napríklad na snímky : z nedávnej doby - Prekliaty ostrov s Leonardom DiCapriom, alebo i taký Prelet nad kukučím hniezdom s Jackom Nicholsonom, má nejaké ponášajúce črty. Páčila sa mi Constance, ktorá ma vzrušujúco priťahovala svojim tanečným sexeappealom, ale na druhej strane sa strašne trápila tým, čo bude s Johnnym ďalej ? A nebolo to nič extra povznášajúce, i keď rozlúskol veľkú hádanku... (27.01.2019)

Nesmírně jednoduchý příběh, na první pohled, kdy novinář jde do blázince, aby zjistil pravdu o jednom úmrtí. Už od začátku se dá tušit, jak to vlastně dopadne, ale to vůbec nevadí, protože tady je ta cesta neskutečně zajímavá a nápaditá. To, jaké postavy zde jsou, jaké scény se s nimi odehrávají, to je naprosto jedinečné a snadno se vám to vryje do paměti. (02.05.2015)