Pán a sluha

Co všechno může způsobit jedno dědictví, které má ovšem jeden malý háček, jednu malou podmínku? Jindřich Plachta zde exceluje v roli komorníka, neboli sluhy gentlemana, Chytráčka, který se po dlouhé době vrací do vlasti z Jižní Afriky. A svým vytříbeným a uhlazeným chováním způsobí nejednu radost i starost – obsazení Plachty do této role bylo opravdu trefou do černého! Navíc ho skvěle doplňuje Václav Trégl, takže je o zábavu postaráno a já mohu tuto povedenou komedii jen a jen doporučit! (08.04.2014)

Walter Schorsch má za sebou dva zajímavé filmy. Zatímco Včera neděle byla je spíše taková dámská volenka, Sluch a pán je zaměřen především na pány. Nejsou o žádnou taškařici a komediálními figurani, spíše o vlídný úsměvný příběh, který je postavený na umírněném herectví Jindřicha Plachty a na slovních hříčkách. (06.03.2019)

Je v podstatě jedno, kdo je v tomto filmu momentálně pánem a kdo sluhou a kolikrát se tyto role vymění, protože všemu suverénně dominuje Jindřich Plachta. Velmi vydařená je figurka Václava Trégla a sympatický je i výkon Františka Krištofa-Veselého, slovenského tenoristy, který si zahrál, zazpíval a příležitostně i zastepoval v několika českých filmech. Zde na "nucený" zpěv nedošlo a celkové atmosféře i jeho výkonu to prospělo. Je zvláštní, jak lze několika záběry přírody a příjemnými hereckými výkony evokovat mládí, lásku a optimismus. Ale abych znovu vypíchl Plachtův výkon, který ční vysoko nad zbytkem filmu: "To byl strýček úplný abstinent?" - "Tříčtvrteční. Tři whisky, jednu sodu." Asi tak nějak vypadá dokonalý "sluha-gentleman". (11.01.2004)

Pranic jsem od této komedie nečekal, ale byl jsem více než mile překvapený. Je to sice již stá variace na téma dědictví, která se snad točí kolem každého prvorepublikového (a vlastně i protektorátního) filmu, ale v tomto případě je velmi úspěšně zvládnuta. Hlavní doménou je perfektní Plachta (jeho vtípky byly k popukání) a humornou notu držel jako obvykle i Trégl. Gérová pak oslňovala příjemným a nenuceným herectví a Krištof-Veselý se k ní perfektně hodil. I přes to, že režisér Schorsch natočil pouze dva filmy, se může pyšnit prvorepublikovým nadprůměrem. Z filmu čiší pozitivní nálada, kdyby jen diváci věděli, že v den premiéry se o nás rozhodovalo v Mnichově... (26.03.2014)

On je sportsman a ona půvabná dcera prezidenta sportovního klubu. Nečekané a neobvyklé dědictví v podobě sluhy s perfektním vystupováním se ovšem neslučuje s existencí chudého úředníka, kterého v zaměstnání i v soukromém životě čekají horké chvilky. Ovšem nikde není psáno, kdo má být sluhou a kdo pánem... Tvůrci vypilovali příběh málem k dokonalosti – především scény s kropením chodců, pojízdnou rychložehlírnou a zmařenými zásnubami jsou nejen vtipné, ale mají také správně načasovanou pointu a zaujmou tím i náročnějšího diváka. Z herců nelze nevyzdvihnout Jindřicha Plachtu, který v roli oddaného komorníka vytvořil rozkošnou figurku, zábavnou a svrchovaně bezprostřední, a Václava Trégla, jehož krejčík, oddaný poetickým (sebe)klamům, vnáší do filmu žádaný a žádoucí komediální esprit. Láska, mládí, píle, odhodlání, vytrvalost a také nakažlivý optimismus, který z tohoto půvabného filmu doslova prýští, sebou strhává i současného diváka, unášeného na vlnách tehdy ještě nezlom(e)né prvorepublikové demokracie. (05.10.2008)