Reklama

Reklama

Obsahy(1)

V roce 1987 natočil režisér Barbet Schroeder hořké komediální drama, jež vychází z novely legendárního Charlese Bukowskiho. Mickey Rourke zde hraje opileckého básníka Henryho Chinaskiho, který se setká s alkoholičkou Wendy (v podání Faye Dunawayové). Jejich společným životním cílem se stane upít se k smrti… (oficiální text distributora)

Videa (1)

Trailer

Recenze (278)

Faye 

všechny recenze uživatele

Na tuhle roli se Mickey Rourke asi nemusel moc připravovat amatérský boxer a agresivní alkoholik v soukromí mohl konečně využít svých životních zkušeností i ve filmu. Ale Faye D. jako alkoholička Wanda tak to byl opravdu koncert. Není nad to, když lidé mají stejné zájmy.. „Co dělaš?“ „ Piju“ „Co budeme dělat?“ „Budeme pít “ ()

MissJ 

všechny recenze uživatele

Bukowskému se nelíbil Rourke, Rourkovi se nelíbil Bukowski (teda jeho knihy), no a mně se líbí oba dva (a knihy taky). Pokolikáté už se k tomu vracím. Imrvére zmlácenej Chinaski vede, další postavy skvěle sekundují: Wanda (jak si rve do minikabelky ty kukuřice:)), Eddie ("I'd hate to be you if I were me."), "nenápadné" cameo Bukowského a další. Vzato kolem a kolem - neodolatelný film ("To all my friends!!!"). Zajímavost: jednoho ze záchranářů hraje Leonard Termo, spřízněná duše MR, objevil se s ním v pěti osmdesátkových filmech (scéna se zakrváceným tričkem je moje nej z celýho filmu: "Where's the body? You?"). A historicky nejlepší lapsus v českých titulcích: překlad "I sure want to thank you for your hospitality." jako "Moc ti děkuju za tvou hospitalizaci." jen tak něco nepřekoná. ()

Reklama

Adam Bernau 

všechny recenze uživatele

Aniž bych o to žádal, nasdílel mi Barfly (nelegálně) jeden milý známý, o němž nepochybuji, že by chtěl být jako hlavní hrdina. (Ostatně on takovým do značné – do jisté - míry je, ale přece jen patří k nám, kteří chceme mít na nájem.) Nedivím se mu. Být takovým musí být velmi krásné a Henry se okamžitě přiřadil k mým vzorovým filmovým hrdinům. Henry je krásný člověk a Barfly je krásný film, navíc s uvěřitelným koloritem, který se mě dotýká i jako v Praze žijícího Evropana (na opačné straně není myslím náhoda, že slečna vydavatelka jezdí v Mercedesu). Problém mám jen s uvěřitelností samotného Henryho. Tedy ne, že bych nevěřil, že by mohl někdo takový existovat. Existují, dají se potkat. Ale nevěřím ho jemu samému. Nevadí. Asi právem si tu někteří stěžují na to, že film Barfly je (parafrázuji) trochu moc jemný, ale tento problém se mě netýká. Netřeba mi „realistického popisu“, ale netřeba mi ani víry v Chinaskiho, jaký je. (Dál trochu spoilery.) Neboť od okamžiku, kdy ve svém špinavém nuzném (z podstaty dočasném) bytě usedá ke stolu, aby napsal jednu větu (o strašných životech lidí, kteří nikdy neblázní), stává se jeho osobnost jen médiem, skrze který mluví film Barfly ke mně, dlícím hluboko pod Henryho úrovní. Ne, toto není film ze dna, toto je film z výšin. Výšin, na nichž se posléze odehrává lítý souboj dvou složek všehomíra, zápasících o básníka (jakkoli probíhá dole, kam jedna z obou musela sestoupit ze své výsosti, což naznačeno i polohou jejího domu), a to v zástupné podobě souboje odmítnuté bohyně vznešenosti s bohyní chlastu. Tully představuje ideál („Proč žiješ jako flákač?“ „Jsem flákač. Co jako chceš, abych dělal?“), Wanda reál („Obstarám chlast.“ „Jak?“ „Seženu si práci.“). Tully není nějaká naivní cukrová panenka, ona excelentně zosobňuje omne optimum: je krásná, inteligentní, bohatá, má vkus, vydává časopis a miluje básníky – jde jí o pravost, jenomže tu nelze nahmatat, vlastnit, preparovat, „vydat“. Má-li Tully představovat povrchnost, pak ve smyslu povrchní složky pravosti. Vždyť pokušení, jímž pro Henryho je, se jmenuje „to lepší“, či „správný život“ – bez ironie. To je ta zlatá klec pro Henryho – nikoli přepych a pohodlí, ale „správný život“, jehož nemožnost je vyjádřena ve výše citovaném dialogu (jenž takto bez dovětku o „utrpení vyšších vrstev“ vystihuje lépe, oč v Barfly jde). Co jako chceš, abych dělal? Vymezit to by bylo Henrymu kamenem úrazu. Naznačené subtilizace jsou dokladem, že nejde o nějakou černobílou volbu mezi životem s Tully a životem s Wandou (ať už bílou přiřadíme té či oné). Základní problém je, že režim "Wanda" a režim "Tully" se při vzájemné vztaženosti zásadně vylučují. Ani Wanda nepředstavuje „pravost života“, Wanda představuje flákání a chlast. Nedívejme se tedy na Henryho jako na hrdinu pravosti (to bych musel hvězdičku ubrat), ale jako na autentického nositele čehosi nerozsouditelného. Předkládá se zde sice cosi velmi podobného volbě Héraklově, ale jako její trochu zvrácená a velmi konfůzní verze. Film končí přesně tam, kde začal, jen mezi tím proběhla jedna theomachie. () (méně) (více)

lesumir 

všechny recenze uživatele

Výborná Bukowskiho adaptace, kterou jsem sice nečetl, ale určitě to napravím. Skvělá atmosféra, rozkošně rozpadající se Faye Dunaway a úžasně opilý Mickey Rourke, který se do svojí role opravdu ponořil a pokud nehrál sám opilý, tak je jeho výkon fantastický a poprvé o něm můžu říct, že je doopravdy herec! A to výbornej! ()

lola3121 

všechny recenze uživatele

Hlavní postavou je nezaměstnaný opilec, barový povaleč, hospodský rváč a budoucí spisovatel Henry Chinaski (čili Charlese Bukowski) v podání Mickeyho Rourka, který ztvárnil Mistra vpravdě mistrovsky. Dějově film příliš náročný není, v podstatě se v něm pořád chlastá, což zřejmě věrně odráží to, „jak to bylo doopravdy“. Člověk se až diví, že se při tomto způsobu života můj oblíbený autor dožil tak vysokého věku, ale ještě že tak, přišli bychom o spoustu hodnotné literatury. ()

Galerie (45)

Zajímavosti (23)

  • V důsledku potřeby osvětlení temných barových scén ve filmu vznikla zcela nová technika osvětlování s názvem Kino Flo, využívající principu upravených zářivek. (ČSFD)
  • Název české pop-rockové skupiny Chinaski vznikl na základě jména hlavního hrdiny tohoto filmu - Henry Chinaski. (Freemantle)
  • Tak ako Faye Dunaway požadovala od Bukowského, aby upravil scenár a ona mohla ukázať nohy, tak Mickey Rourke chcel, aby vo filme mohol nosiť svoje slnečné okuliare s palmami. Nakoniec ho však Barbet Schroeder prehovoril, aby sa v nich ukázal krátko iba v jednej scéne - ide o scénu návštevy domu Tully Sorenson. (toi-toi)

Reklama

Reklama