Štamgast

Jako zapálený čtenář snad všech Bukowskyho počinů musím říct, že jeho literární dílka jsou přeci jen mnohem barvitější nežli první filmové zpracování Chinaskyho příběhů. I přesto to má koule a Mickey Rourke a Frank Stallone jsou tu geniální. Naopak Faye Dunaway je tu už ve svých letech správně odvařená, což je ostatně Chinaskyho cílová skupina. Mimo jiné se jedná o definitivně nejzajímavější počin Barbeta Schroedera a je velká škoda, že je BARFLY natolik zapadlou záležitostí. (26.12.2006)

Zabudnutý, nezabudnuteľný film. A je to asi jediný snímok, pre mňa, ktorý sa dá zhliadnuť z dvoch polôh a významov. Naozaj, skúste tento snímok pozerať triezvi a raz mať pri tom pod klobúkom. V každom z týchto prípadov, vám bude na duši na nič. Mickey Rourke, týmto vo mne zakorenil už dávno tušiacu domnienku. Je to Pán Herec. (21.04.2018)

Poměrně krotká adaptace Bukowskeho, které dominuje sympatický výkon Mickeyho Rourka. Ten si s rolí opravdu vyhrál a propůjčil ji unikátní výrazové prostředky (pohybem začínaje a hlasovým projevem konče). Sice jsem si Chinaskiho představoval jinak, přesto mě Rourku okouzlil, šel na to totiž svojí vlastní cestou, která se ukázala být správnou. Vyzdvihnout musím také výkon Faye Dunaway, jako Chinaskiho barového a životního kumpána. Štamgast vlastně nemá žádný základní příběh, celý film je zahalen alkoholovým oparem, z kterého se vynořují specifické postavy a jen tak mimochodem nám dávají vědět, že i proflákaný život může být fajn. 7/10 (07.08.2009)

ke zhlédnutí filmu mě inspirovala kniha rozhovorů s Ch. Bukowskim Tvrdí hoši píšou básně, která byla mým prvním (a zatím i posledním) setkáním s jeho tvorbou (i když ne tak úplně, protože, jak jsem již zmínil, jde o "pouhou" kolekci tří rozhovorů s tímto kontroverzním chlapíkem).. jeho pragmatické uvažování i styl života se mi libí (do určité míry), jenže přetavit to do postavy Henryho Chinaskiho se tak úplně nepovedlo, poněvadž, třebaže to Mickey Rourke zahrál fajn, tak jeho postava je hold jen zhýralý nesympatický polohoumlesák, kterému nemáte moc důvodů fandit, a tak člověk ve finále jen fascinovaně, ale zároveň bez zájmu sleduje, jak se Henry spolu s notoričkou Wendy vyrovnávají se svou existencí prostřednictvím chlastu, což je samozřejmě moc zajímavé řešení.. a celá ta epizodka s bohatou paninkou je příliš přitažená za vlasy... "Some people never go crazy. What truly horrible lives they must live." (22.03.2014)

Vlastně to není příběh, ale výseč z ležaté osmičky chlastem zvláčnělého barového aristokrata a padlé bohyně, podaná natolik zadíravě, že se zhruba v polovině může dostavit lehká nevolnost, provázená suchem v ústech a pachutí laciného truňku na jazyku, která vygraduje k nutkání použít sprchu, nebo alespoň deodorant a hned zítra si najít práci... jenže mezi spořádaným vzorkem populace a Henrym Chinaskim, který si dovede užít i těžkou kocovinu, je rozdíl v řádu světelných let a právě pohledem na život v sebedestruktivním uspokojení je tento snímek odlišný od svých, o vystřízlivění se snažících, kolegáčků. (30.04.2013)