Štamgast

Bukowski tak trochu inak.. a predsa ten starý dobrý Bukowski. Rourke bol skvelý, Dunaway detto a nezamilovať si ich povalačské životy je hriech prvého kalibru. K dokonalosti ale snímku chýba ešte veľa. Dno mohlo byť hlbšie, pach spodiny intenzívnejší, "spisovateľské (umelecké) aktivity" prepracovanejšie a koniec koncov aj ona filozofia pana Chinaskiho nedosiahla zasluhovaného podania. Ale chuť na jednu cigaretu s whiskey som dostal, to hej. (25.07.2011)

Každý, komu učarovali Bukowskeho rabijátske texty, by mal byť spokojný. Zdanlivo bezvýchodiskové plácanie sa hlavných hrdinov má predsa len jasný cieľ: zoťať sa pod obraz. Ruku na srdce: kto z nás, sporiadaných občanov, má takto jasne a neochvejne nalinkované priority? Absenciu deja zachraňujú roztomilé herecké etudy, v ktorých má evidentne navrch Faye Dunaway: prepožičiavajúca svojmu looserstvu aristokracký pôvab ľadovej a predsa roztápajúcej sa sochy. Barfly je pomerne silný lomcovák, lenže ani poflámová opica s vami nevydrží mávať večne. P.S. Ak ste dávali pozor, v bare, v ktorom sa Henry zoznámil s Wendy, sa dvakrát mihne v zábere sám Charles Bukowski. Holt, štamgast! (09.05.2007)

Barfly připravil Chinaskiho o mnoho zloby, cynismu, šovinismu a animálního sexu. Z alkoholika, který nenávidí sám sebe snad ještě víc, než své okolí, se stal egomaniakální alkobaron s otravným akcentem, který si svou cestu dokáže obhájit (minimálně sám před sebou, dalšími alkoholiky a vlhnoucí high class fanynkou). Promluvy hlavních postav často působily dojmem, že tam jsou hlavně aby zazněly samy o sobě a do samotného proudu děje byly podivně, epizodicky, naskládány. Zkrátka "šustěly papírem". Henry pro mě v téhle adaptaci ani tak není prudce inteligentní, svobodomyslný svéráz s mocným charismatem, který odmítá frustrovanou a falešnou společnost, jako spíš prostým alkoholikem, který svůj talent propíjí pod mramor. Pro poetiku světa začouzených barů kouknu raději na Můj nejmilejší bar, když bude chuť na svět outsiderů, víc potěší Lebowski. (16.11.2014)

"Co piješ?" "Skoro všechno." "Potřebuješ pití?" "Jo, jako pavouk potřebuje mouchu." ____ On už jenom fakt, že jde o zfilmování Bukowského povídky, zaručuje neordinérní zážitek. Když k tomu připočteme skvělého Rourka v jedné z jeho nepřesvědčivějších rolí bohémského chlastače, milovníci beatnické alternativy si přijdou na své. A nejen ti. Síla filmu je v trvalé konfrontaci mezi pohledem standardní omezené společnosti a bezprostřední svobodou, zde spojenou s lahví whiskey. Morální pohled a odsuzování alkoholismu prostřednictvím pohledu na lidské trosky často dostává na frak od příjemně bezstarostné svobody žití. Ta veselá hravost a bezstarostnost čiší z každého záběru. Problém alkoholismu je zde postaven výš než na fyzickou potřebu, kdy je člověk závislým. Flaška je zde postavena na místo symbolu životní filosofie, kterou si člověk vybral jako zdroj celoživotního štěstí. Je v tom cosi děsivého a zároveň klukovsky rozpustilého. „Chlastat umí každej, ale jen málo kdo u toho vydrží.“ 77% (05.03.2012)

...... až se budu dívat znovu, nechť si laskavě připravím flašku do ruky ...... Jeden z nejlepších filmů o chlastu. Žádný jiný ve vás neprobudí takovu touhu dát si skleničku wizoura. Zároveň nechá člověka vzpomenout na ty krásný časy, který strávil v hospodě, kterak hasil žízeň, kterak balil neznámý ženský a kterak se porval kvůli urážce na cti. "Píča tvý mámy smrdí jak čistič koberců." Kurva, něco bych popil. (05.05.2010)