Štamgast

Tohle přesně je Charles Bukowski. Chlast, zapáchající špína, ženy a hlavně Henryho obrovské charisma, jenž Mickey Rourke zvárnil velice, velice přesvědčivě. Když srovnám s Faktótem, je to 100 a 1. Už skutečnost, že pro Štamgasta napsal scénář samotný Bukowski (mimochodem - mihnul se tam v jednom baru), mluví za vše. Rozhodně nechybí spisovatelův svérázný humor. Žádné sexbomby jako ve Faktótu. Zkrátka jen hodně vyžilé, zpité ženy. Bravo! (29.11.2006)

A tak tohle můůůůůžu! Krásně jsem si spravil chuť, po nemastném neslaném Faktótum. Barfly sice taky nenabízí téměř žádný příběh, ale má duši, má jiskru, má silné poselství. Rourke sice podává Henryho o dost jinak (je o dost citlivější, otevřenější a přátelštější), než jsem si ho představoval, ale na druhou stranu mu vdechuje tak nezapomenutelnou podobu, že si v poslední době nevzpomínám na žádnou postavu, která by mě takhle vzala. Fascinující herecký výkon. Vůbec nejsilnějším motivem jsou rvačky mezi Henrym a Eddiem, které jsou nesmyslné jen zdánlivě a které pěkně rámují celého stominutového nakouknutí do Chinaskiho světa. Syrově filozofický, cynický a nepřikrášlený film. Přesto, osobně bych možná prosil ještě trochu přitvrdit a přikořenit. 80% (15.02.2007)

Henry Chinaski byl a bude chodící reklamou na chlast o tom není sporu. Častokrát mi dokázal vykouzlil na tváři takový ten chlípný úšklebek. Už z knih jsem byl zvyklý že se jedná o neskutečného prasáka, ale ve filmu tohle všechno ještě bylo umocněno neskutečným bordelem v bytě, těma rozlívanýma panákama, které bych přísahal že jsem téměř cítil i přes monitor a celou špinavostí Henryho. Skutečného Charlese Bukowskeho vidíme jak si sedí v baru asi po 22 minutách filmu ve scéně kdy se Henry jde seznámit s Wendy. 60% (19.11.2009)

Poslouchat nejrůznější alkoholický "moudra" mě docela bavilo, ale zároveň hlavní postavy byly na můj vkus až moc velký trosky. Sice taky rád chlastám, ale nemam až takový pochopení pro lidi, který jsou vožralý 24 hodin denně 365 dní v roce. To už prostě neni alkoholismus s lidskou tváří. Hlavně když se pak zhruba po hodině objeví na scéně jakási vydavatelka milionářka a hned si chce takovýho opilce vzít k sobě domu, tak už mi to přišlo dost přitažený za vlasy. Já jsem si jednou alkoholičku domu vzal, protože jsem si myslel, že by s ní mohla bejt celkem prdel. A nutno dodat, že tak strašná troska to nebyla. Nicméně druhej den jsem ji vyhodil. A to mohla bejt ještě ráda, že jsem ji vyhodil jenom dveřma, protože za těch cca 24 hodin mě stihla tak strašně nasrat, že jsem měl původně v úmyslu vyhodit ji z okna. Co se týká filmů o barovejch povalečích, tak se mi mnohem víc zamlouvá Trees lounge od Buscemiho. (11.06.2012)

Jako zapálený čtenář snad všech Bukowskyho počinů musím říct, že jeho literární dílka jsou přeci jen mnohem barvitější nežli první filmové zpracování Chinaskyho příběhů. I přesto to má koule a Mickey Rourke a Frank Stallone jsou tu geniální. Naopak Faye Dunaway je tu už ve svých letech správně odvařená, což je ostatně Chinaskyho cílová skupina. Mimo jiné se jedná o definitivně nejzajímavější počin Barbeta Schroedera a je velká škoda, že je BARFLY natolik zapadlou záležitostí. (26.12.2006)