Diagnóza smrti

,,Óespé Hradec. V pořádku.“ Poslední Kalašovka mi zlepšila náladu opětovným obsazením Rudolfa Hrušínského, který by utáhl snad i béčko od Asylumu. Je pravda, že narozdíl od předchozích filmů je tento velmi ale velmi ponurý, smutný až depresivní. Příběh se ale odvíjí napínavě a i když je vrah už v druhé půlce jasný, dojde i ke zvratům. Čepek a Jandák jako tehdejší borci byli příjemným osvěžením. Nemocniční prostředí tomu ale uškodilo. Zvuk a obraz typicky postaru parádní, předabování se nádherně poslouchá a divák tak není rušen okolními zvuky z prostředí jako to bývá u současných filmů. Oproti předchozím Kalašovkám s Hrušínským je tento o třídu horší, možná je to způsobeno i tím, že je barevný. (20.08.2017)

Kdo by si byl býval kdy pomyslil, že může existovat nudnější díl, než byl předchůdce s vlaky a Sovákem. Tento snímek byl naprostý omyl a snaha unudit diváky k smrti. Příběh byl extrémně nudný a debilní se snadno prokouknutelnou zápletkou. Celou stopáž se zde chodí od ničeho k ničemu. Barevný obraz by atmosféru zcela jistě narušil, kdyby byl býval snímek nějakou měl.  Naprosto ubohý díl, kde jsem nenašel nic, co by se mi aspoň trošku líbilo. S kriminálkou to má pramálo společného. Většinu stopáže tvoří stereotypní procházení od ničeho k ničemu a od nikoho k nikomu. [10 %] (21.10.2023)

Tak tenhle mrazivý, psychologický film s kriminální zápletkou mě vážně dostal. Ze čtyřky Schulhoffovych krimi filmů s Rudolfem Hrušínským za mě je Diagnoza smrti nejsilnější, po všech stránkách. V případě filmů Vrah skrývá tvář a Po stopách krve šlo o ponurá pátrání po úchylných vrazích, kde kriminalisti museli prakticky pořád čekat na další vraždu, aby se ve vyšetřování dostali dál. Zde zůstává zkušený major Kalaš i tísnívá atmosféra, mění se téma a nejde o standardní detektivku. Hrušínského major Kalaš figuruje pouze jako jedna ze dvou "vrchních" postav vedle nemocničního doktora v podání Zdeňka Ornesta, hodně důležitou se stává psychologie všech postav a postupné odhalování až překvapivě blízkých vztahů mezi dvěma náhodnými oběti (zdaleka nejen na pozadí policejního orgánu), plného nečekaných zvratů až do samotného závěru. Příběh se stává silným mimo jiné díky složitým etickým otázkám života, smrti a překročení zákona nebo morálky v hraniční chvíli, včetně kontroverzního tématu transplantace lidských orgánů, resp. čekání na smrt nemocného v prospěch uzdravení někoho jiného. Tenhle film není ani propagandou žádného názoru či politiky, není ani strhující krvavou podívanou, jde prostě jen o smutný příběh ze života, lehce možná šokující a s cílem přivést diváka k zamyšlení. Pro mě zatím jedna z nejlepších čs. krimi ze 70. let, společně s Tatranským pastorále majora Zemana. Vynikající herecké výkony. (90%) (25.05.2018)

Jasně nejslabší kalašovka. Je až k neuvěření, že Diagnózu smrti režíroval a hlavně napsal stejný Petr Schulhoff, který dal vzniknout dnes už legendární volné sérii pochmurných černobílých detektivek s majorem Kalašem v hlavní roli. Fuč je magie a uhrančivost černobílého obrazu (přechod na barevný film atmosféře hodně ublížil), stejně jako až depresivní vyznění, o které se nyní stará už jen silně expresivní hudba. Vjem ruší také mizanscéna, dobová realita normalizovaného Československa diváckému zážitku věru nepřidá. (Místy mi skoro přišlo, že Schulhoff dostal ideologický úkol propagovat úspěchy socialistického zdravotnictví a coby úlitbu režimu cosi takového do svého krimi filmu infiltroval.) Co ovšem schází oproti předchozím dílům kalašovek nejvíce, je napětí a nepředvídatelnost, když je neustálým exponováním dotyčné postavy zhruba od poloviny filmu zjevné, kdo je vrah, musí ono udivené ,,Opravdu?" vycházející z Kalašových úst zahrát jedině takový herecký velikán, jakým byl Rudolf Hrušínský, který jediný film drží nad vodou, jinak by vyznělo skoro až směšně... (24.07.2015)

Tak jsme se dočkali návratu „starého Kalaše“ v podání Rudolfa Hrušínského, leč to bylo zároveň i poněkud smutné loučení. Do režisérského křesla se vrátil Petr Schulhoff, který této sérii vdechl onen punc nezapomenutelných detektivek československé tvorby, ale dle diváckých ohlasů už nedokázal navázat na úspěšnost svých třech předchozích filmů. Ani tento není vyloženě špatný (tedy alespoň já si to nemyslím), ale je pravda, že za svými slavnějšími předchůdci trošku pokulhává. Snad za to mohla i absence Brzobohatého, ale hlavně se tu nepodařilo navodit tak skvělou atmosféru. Ta ani tady není zlá, případ byl rozhodně zajímavý a ani vyvrcholení bych nechtěl zbytečně kritizovat. Jen to prostě jako celek sklouzlo do průměrných vod. Ale určitě jsem Diagnózu smrti neviděl naposledy. (22.03.2018)