Hodíme se k sobě, miláčku...?

Po detektivních příbězích se Petr Schulhoff pouští do autorských, satirických komedií, postavených na měšťáctví a zažitém tempu své doby. I když vrcholy měšťáckého soužití přišly až po tomto snímku, lze se i zde dobře bavit. Originální myšlenka a řada skvělých herců. Jana Brejchová, která je výjimkou v režisérových filmech, všemu dodává něžnost a půvab. Její oholené podpaží muselo ve své době vyvolávat u žen doslova revoluční myšlenky. Nicméně překonat zde herecky Ivu Janžurovou, je nemožné. Její postava Aleny Kučerové je jedna z mých nejoblíbenějších, které kdy ztvárnila. (24.01.2013)

Nadčasové téma dnešnímu oku zvědavě lahodící... kybernetická komedie. Žánr, nad kterým jsem v úvodu nevěřícně a s překvapením kroutila hlavou :-D Iva Janžurová odvedla vynikající výkon. Histerické scény nebyly prkenné, ale chrlící gejzír napjaté mimiky a choreografie :-) Jana Brejchová svým cynickým "Viki, sleduj, támhle Ti budou padat nevěsty"... :-D (23.10.2014)

Mnozí tento film označují za normalizační komedii, ale normalizační na ní jsou snad jen ty nedostatkové kroužky na záclony. Já ji vidím jako konverzační protějšek situační Jáchyme, hoď ho do stroje. Špičkově napsanou, skvěle obsazenou a parádně zahranou. Manželský pár v krizi zkrátka nejlépe zahraje manželský pár v krizi. Vedlejší role také nemají chybu. Cholerického Peterku sveřepě hájící zelenkavou barvu přehozu asi jen tak nezapomenu, stejně tak teatrálního Bláhu. A poučení? Nehledejte si k sobě své vlastní kopie a nevěřte technice. Vyrábí mizerné kondiciogramy a spáruje Vás s nesnesitelným trotem. (26.05.2019)

Pro tenhle film mám slabost a je to hlavně hereckým obsazením. Speciálně dvojka Jana Brejchová a Josef Bláha jsou okouzlující, Janžurová a Peterka rovněž a dál bych už jen opisovala rubrikU "hrají". Obzvlášť proti takovéhlemu docela pohodovému filmu (no dobře, příběh se seznamkou počítačem není nic moc originálního....) mi přijdou příšerné pozdější "perly" tohoto režiséra. Hláška filmu: "... MILÁČKU, TEN TÓN, TEN TÓN!" (16.07.2007)

Dráždí mě, že se každý novinový pisálek povýšenecky naváží do komedií Petra Schulhoffa, kdykoli se objeví v tv. Takové ty melodramatické nářky, jak strašlivě utrpěla česká kultura, když televize podvacáté zreprízovala "Miláčka" atd. Jak ubohé je strefovat se zas a znovu do snadného terče, jakým je označení "satirická komedie", je-li tato natočena během normalizace. Ono je to trochu jinak. Schulhoff točil vpodstatě klasické americké crazy komedie, zasazené do českého prostředí. Satirická nálepka sloužila jako vějička pro schvalovací orgány. Jen pro zajímavost: i dvojice Svěrák-Smoljak tak začala a na titulní stranu scénáře Jáchyme, hoď ho do stroje! nastražila jako motto (vymyšlený) citát Marka Twaina "Neukazuj dlaně cikánce. Plivni si do nich a ukaž, co umíš." :-) Ale zpátky k Schulhoffovi: tři z jeho komedií jsou opravdu ušmudlané socialismem, tři jsou ale neutrální a Hodíme se k sobě, miláčku? je první z nich. A s nejlepším scénářem. Když to přeženu, tak řeknu, že zápletka a postavy by obstály i v manhattanských ulicích a bytech v nějaké konverzačce Neila Simona. Když pominu nedodané kroužky na záclony, v celém filmu není nic, co by se bezprostředně týkalo doby vzniku. Tři postavy (Bláha, Menšík, Filipovský) dokonce provozují cosi jako soukromé podnikání; kostýmy, interiéry, dialogy... vážně to někomu připomíná reálný socialismus? Mně tedy ne, zato se královsky bavím. 80% (06.04.2006)