Betty Blue

Stylová plážová chajda s přímým přenosem do léta, žití ležér a momenty, které dokážou uchvátit... jenže, takové plýtvání životem se musí někde projevit - na jednom více, na jiném méně... ostatně, ani Zorg si neudržel laťku velkorysosti ve stejné výšce až do úplného konce, není-liž pravda? Nemilým překvapením bylo zjištění, jak je Francie vlastně ošuntělá a ani bimbas v každém třetím záběru nebyl s to ukrátit nekonečno režisérské verze, ba právě naopak. (30.11.2016)

Očarujúce, hypnotické a veľmi, veľmi podmanivé dielo. Aj napriek dlhej stopáži som sa nenudil ani chvíľu. Nuž čo, tie najlepšie príbehy píše sám život a povedzme si rovno, obaja ústredný herci boli úžasní, hlavne Béatrice Dalle, ktorej postava ma previedla nie cez jeden, ale minimálne niekoľko typov psychotických porúch, a to pekne odstupňovane, od minimálnej poruchy až po ten smutný záver. No nádhera. Čo sa týka konca, po dramatickej stránke sa mi tam zdalo toho málo, vzhľadom na kolosálnosť celého príbehu sa mi to žiadalo dokončiť až do drámy antických rozmerov, a to by bola už emocionálna bomba. Nevadí, aj tak ide o nezabudnuteľnú záležitosť. 85/100 (10.11.2016)

Director's cut. Betty Blue, 37°2 le matin. Oboje znie ako názov nejakej piesne alebo básne. Beineixov film ňou skutočne je - melancholická próza vo veršoch, sladkých i horkých strofách o láske v dobrom i zlom, pomaly stúpajúcich k oblakom. Brilantne rozvrstvený archetypálny príbeh chlapca a dievčaťa v mnohom pripomenie slávne Love Story Arthura Hillera. Štýl Jean-Jacquesa Beineixa ho ale posúva ďalej. Každý pohyb kamery je ako pohladenie, každá ľahká zmena farebného tónovania vyvoláva nápory silných emócií. Jediný hudobný motív v mnohých inštrumentálnych podobách tepe naprieč filmom. Cinéma du look, cinéma de poésie. Na začiatku som mal pocit, že predo mnou ožíva poetický realizmus. Postupne sa ale zmenil v niečo celkom iné, nepredvídateľné a jedinečné. Dostal som zvláštnu chuť na filmy Leosa Caraxa. 100% (08.09.2015)

Tento film je plný vášne. Je o dvoch živloch. Je to film, ktorého sila podľa mňa tkvie predovšetkým v tom, že netušíte čo sa bude diať v nasledujúcej chvíli a samozrejme v hercoch. Vo všetkých ... ešte aj pán Pharistopoli - predavač olív - bol super. Kopec krásnych záberov kamery a výborná hudba ... najmä tá kolotočová .. veď to aj bolo ako na kolotoči - hore, dole, hore, dole, a potom už len dole. Ohromný zážitok. (14.12.2016)

Přiznávám se, že kratší stopáž bych uvítala, ale když jsem o té dvojici přemýšlela trochu delší dobu, tak jsem si uvědomila, že Jean-Jacques Beineix si přál, abychom se s nimi dokázali maximálně sžít a mimo jiné možná dokázali i pochopit závěrečnou, finální část. A tak jsem s nimi natírala těch xxx domků růžovou a bleděmodrou barvou, sdílela jejich lásku, svérázný způsob života, snění při západu slunce se žlutým mercedesem a hlavně jsem sledovala tu neodolatelnou, hravou, divokou, běsnící, něžnou a krásnou Betty Blue a postupný i když ne až tak překvapující vývoj událostí (vzhledem k její chorobě), který dokázal silně zacloumat nejen Zorgem, ale i mnou. Je to jeden z těch filmů, kde budete potřebovat velkou dávku empatie a trpělivost k tomu, ale věřte, že to stojí za to. (25.06.2014)