Betty Blue

Tento film je plný vášne. Je o dvoch živloch. Je to film, ktorého sila podľa mňa tkvie predovšetkým v tom, že netušíte čo sa bude diať v nasledujúcej chvíli a samozrejme v hercoch. Vo všetkých ... ešte aj pán Pharistopoli - predavač olív - bol super. Kopec krásnych záberov kamery a výborná hudba ... najmä tá kolotočová .. veď to aj bolo ako na kolotoči - hore, dole, hore, dole, a potom už len dole. Ohromný zážitok. (14.12.2016)

Přiznávám se, že kratší stopáž bych uvítala, ale když jsem o té dvojici přemýšlela trochu delší dobu, tak jsem si uvědomila, že Jean-Jacques Beineix si přál, abychom se s nimi dokázali maximálně sžít a mimo jiné možná dokázali i pochopit závěrečnou, finální část. A tak jsem s nimi natírala těch xxx domků růžovou a bleděmodrou barvou, sdílela jejich lásku, svérázný způsob života, snění při západu slunce se žlutým mercedesem a hlavně jsem sledovala tu neodolatelnou, hravou, divokou, běsnící, něžnou a krásnou Betty Blue a postupný i když ne až tak překvapující vývoj událostí (vzhledem k její chorobě), který dokázal silně zacloumat nejen Zorgem, ale i mnou. Je to jeden z těch filmů, kde budete potřebovat velkou dávku empatie a trpělivost k tomu, ale věřte, že to stojí za to. (25.06.2014)

Director´s cut samozřejmě. Spolu s Podzemkou zatím asi to nejlepší ze cinéma du look, co jsem viděl. Herecké duo výborné, rozhodně se teda nestyděli. Kromě jiných francouzkých filmů s tématem l´amour fou může Betty připomenout třeba i Verhoevenovo Turks Fruit. A trocha osvěty...http://2009.lfs.cz/cyklus-francouzske-filmove-neobaroko.htm (20.12.2013)

Director's cut. Betty Blue, 37°2 le matin. Oboje znie ako názov nejakej piesne alebo básne. Beineixov film ňou skutočne je - melancholická próza vo veršoch, sladkých i horkých strofách o láske v dobrom i zlom, pomaly stúpajúcich k oblakom. Brilantne rozvrstvený archetypálny príbeh chlapca a dievčaťa v mnohom pripomenie slávne Love Story Arthura Hillera. Štýl Jean-Jacquesa Beineixa ho ale posúva ďalej. Každý pohyb kamery je ako pohladenie, každá ľahká zmena farebného tónovania vyvoláva nápory silných emócií. Jediný hudobný motív v mnohých inštrumentálnych podobách tepe naprieč filmom. Cinéma du look, cinéma de poésie. Na začiatku som mal pocit, že predo mnou ožíva poetický realizmus. Postupne sa ale zmenil v niečo celkom iné, nepredvídateľné a jedinečné. Dostal som zvláštnu chuť na filmy Leosa Caraxa. 100% (08.09.2015)

Zvláštní rozporuplnost, rozpolcenost; a to ať už přihlížíme k přiměřené / nepřiměřené stopáži mnou viděného režisérského sestřihu, bereme příběh doslovně či komplikovaněji atd. Betty Blue je neuspořádaný mix všeho, co do sebe může nepochybně láskyplný vztah dvou hlavních protagonistů a filmové plátno nevyjímaje absorbovat (s trochou přehánění samozřejmě). Mám-li se zabývat doslovným výkladem viděného, pak film Jean-Jacques Beineixe lehce pokulhává (Betty Blue je navzdory komediálním předpokladům na míle vzdálená realitě) a nakonec i nedostává (potažmo hlavní mužská postava Zorg) svým závazkům, přičemž opravdu mám s jednoduchou interpretací závěrečné tragédie problém. Přistoupí-li však divák k Betty Blue s jistým odstupem a pojme určité pasáže či příběh spíše jako uzavřený okruh jedné mysli / metaforicky, Betty Blue i přes natahovanou stopáž režisérské verze vítězí (samotný film v podstatě vítězí už jen tím, že nějakou alternativu nabízí). Pokud je Betty a spol. Zorgova byť jen sebemenší fantazie (dokonce už sám autor knižní předlohy Philippe Djian jisté "splynutí charakterů" připouští), snímku to spíše prospívá, ale je-li u vás nezbytný racionální a jednoznačný výklad, Betty Blue se coby filmu ani tak vyhýbat nemusíte... │80% (12.01.2012)