Po stopách krve

Schulhoffův třetí noir (ale z těch českých asi ten nejprvnější) zastíní kdejakou americkou klasiku tohoto žánru. Nejde jen o kriminální drama zasazené do skličujícího bezčasí vyšinutého světa, ale nad ně – právě o tento svět sám. Příběhem prochází jen málo postav (a možná vůbec žádná!), která by nebyla více či méně osamocená – a právě takový je i vyšetřovatel. Vražděné osamělé děti, osamělý psychopatický vrah, žijící v roztříštěných vztazích s podobně odstředěnými lidmi, vzbuzujícími svým žalem respekt i hrůzu, osamělá vesnická kráska zabřednuvší v kalný vztah s nezralým ženáčem ze sousední vsi, rovněž vrženým v život spíše proti své vůli, vyděděný sígr z polepšovny předurčený k otročině a sebeužírání ve všeobecném opovržení (zvláště tyrany navyklými na přetvářku, kterou pokládají za život) a řada lékařů, tiše evidujících a diagnostikujících povrchové rány života a smrti… Kalašova osamocenost přitom zvláště zneklidňuje: obestírá ji mlčení, známka koncentrace i pozorného bezeslovného dialogu s vyjevujícími se skutečnostmi. To ticho neobklopuje vír nezkrotitelných myšlenek, o nichž bychom se mohli něco dozvědět: naplňuje se jím naprosté noření se ve věci, v záhadné, nesrozumitelné, ale k cíli vedoucí. Ale i věci umějí klamat a z důvěry v jejich lež se rodí to nejskutečnější drama: nezodpovídají naléhavé otázky, ale vtahují do svých hlubin, jako by jim chyběla milostná blízkost zaujatého zraku. Kalašovo vyšetřování je mystériem – a mohlo by být iniciací, rozšířeno o další postavu, jinošského detektivního eléva, o což se pokusil pozdější, aktualizovaný kalašovský příběh Na kolejích čeká vrah. Ten však drama odstínil (účinným) humorem a převedl je do jiného světa i vědomí. (12.01.2018)

Snad ještě lepší než předchozí snímek, ačkoliv major Kalaš tentokrát pátrá sólo (a "na dovolené"). Vše je opět velmi realisticky natočeno, vraždy (respektive jejich výsledky) jsou opravdu nesmírně odpudivé a nemohl jsem si pomoci, abych tu a tam nepřivřel oči. Rudolf Hrušínský je opět dokonale maigretovsky zabýčený, štědrý širokoúhlý obraz dělá z filmu ještě impozantnější podívanou... Zkrátka Petr Schulhoff opět napsal a sám si natočil skvost. (21.12.2014)

Po stopách krve stylem přímo navazuje na Vraha, který marně skrýval tvář. Ten mi přijde trochu napínavější, ale celkově jde o filmy na stejné úrovni, s velmi temnou atmosférou, perfektně propracovanou psychologickou stránkou a velmi syrovým rozuzlením. "Proč jste nespálil taky ty boty? - Byly nový." (05.07.2010)

Strhující film, linoucí se pomalu a vytrvale jako tekoucí med. S maigretovskou vytrvalostí a klidem rozplétá vynikající Rudolf Hrušínský spletitý případ vražd malých chlapců. Přes mnoho zavádějících stop a slepých uliček major Kalaš pomalu rozplétá toto klubko a ve vynikajícím závěru sadistického vraha usvědčuje. Vynikající detektivní příběh, který nemá široko daleko žádnou konkurenci. (10.05.2008)

Takže máme tu vraždu, čo znamená, že treba vyšetriť všetky vzťahy mŕtveho s okolím, potom nasleduje ďalšia vražda, ktorá naznačí, že treba zmeniť štýl vyšetrovania a všetko bude asi inak. Zoženú sa nejaké psychiatrické posudky, všetkých postupne priškripnú na policajnej stanici, a keď zase dej začne stagnovať, objaví sa ďalšia mŕtvola, aby sa divák nezačal náhodou nudiť a dostal nový impulz. V hlavnej úlohe vyšetrovateľa je herecké eso, ktoré občas utrúsi suchú hlášku a dodáva tak projektu filmový zmysel, pretože ja si Po stopách krve dokážem predstaviť ako hodinový diel ľubovoľného kvalitného seriálu, pri ktorom máte pri každej časti pocit, že bol o niečom. V tomto prípade napríklad o neľahkom osude sirôt v spoločnosti, alebo neľahkom prístupe k pedofílii ako chorobe, ktorá ničí ako svojho "nositeľa", tak svoje okolie. Poteší záverečná Columbovská pointa, ktorá ma presvedčila o štvorhviezdičkovom hodnotení, lenže potom prišiel dovetok, ktorý ukázal vyšetrovateľov v trochu pribrzdenom svetle a nadšenie bolo fuč. SPOILER: Keď mali posudky o iných podozrivých, prečo ten o vrahovi získali až po jeho usvedčení? Mohli ho zatknúť hneď na začiatku.... (20.04.2013)