Strach

Posledni celovecerni film Petra Schulhoffa, ktery mi chybel ke zkompletovani jeho rezijni filmografie. A musim konstatovat, ze jeho kriminalky miluji (predevsim Po stopach krve a Vrah skryva tvar). Strach take velmi dobre buduje atmosferu a postupne rozpleta zamotany kriminalni cin. Hrusinsky jako vzdy vyborny, v tomto filmu ale jeste nema tolik prostoru, bohuzel. (27.12.2013)

Tak tohle mne fakt zaujalo a zaujatě jsem na to koukala celou dobu. Opravdu jsem téměř po celou dobu netušila, kdo co vlasně udělal, čemuž hlasitě tleskám. Hlavní dvojice vyšetřovatelů je vynikající a i ostatní jsou neméně dobří, zápletka velice zajímavá a v konečném resumé i nečekaná, řešení dosti poutavé, hudba vhodně dokonalá, celková atmosféra přesvědčivá. Blablabla. Nicméně já s průzkumem podobných filmů teprve začínám, ale jestli tohle má být ten nepatrně slabší kousek, tak se na další už doslova třesu. Ale nemám ani za nic ráda slovo chajda. (31.07.2011)

1:26:34 – Brzobohatý – skrytá ruka; Nelogický úlomek ze špacírštoku – z horního konce držadla. To do něj špacírštokem dloubal? Nepochopitelně nadabovaná Čočková Bohdalovou. Český dabing se vyznamenal. Politicko-válečně-špionážní detektivka s atraktivním titulem. Už v názvu je velká lež. Strach při sledování nemohli mít ani tehdejší předškolní děti. Veřejná Bezpečnost bdí. Využívá nejnovější zcela převratné metody. Vědci spolu s policií bojují neohroženě proti zločinu. Publikum aplauduje ve stoje a utírá slzy. Válka, okupace, hákenkrojcy (swastika big dipper), rozstřesení invalidní důchodci, nacisté, agenti. Mikrofilmy, tajné nahrávky na magič. Nesmysly. Esenbáci – náruživý kuřáci. Brzobohatý dokonce překonává Hrušínského. Ostatní příslušníci nejsou pozadu a taky bafají. Z prstu vycucaná rádoby kriminálka. (14.01.2023)

Je vidět, že se jedná o Schulhoffovu první detektivku. Zatímco pozdější filmy jen září exteriéry, zde se rozehrává ateliérové konverzační drama (atmosféra scén s chatou pak výrazně dokládá, jaká je škoda, že se exteriéry nevyužily více). Scénář je ve srovnání s Vrah hledá tvář či Po stopách krve až příliš komplikovaný, postavy rozvleklé a film ubíjející. Ideologický námět o špionáži, bývalých nacistech a únoru ´48, tedy o tématech, která by vydala za samotná zpracování, dělá navíc z tohoto snímku velice povedenou agitku, přičemž závěrečný soud a la komunistické procesy z 50. let sráží Schulhoffův Strach ještě níže. Pokud se filmy Strach, Vrah skrývá tvář a Po stopách krve považují za trilogii, Strach kulhá na obě nohy. (12.02.2010)

Zápletka vychází na půl cesty vstříc ideologickým potřebám své doby, což ovšem není úplně neobvyklé ani u těch filmařských počinů, které tehdy vznikaly na opačné straně železné opony, takže kvůli tomu není třeba mravokárně pozdvihovat hlas. Nicméně pointa jakoby byla do děje dostrkaná spíše hrubou silou nežli racionálními argumenty, což celkovému vyznění zrovna dvakrát nepomáhá. Na druhou stranu ústřední dvojice kriminalistů Rudolf Hrušínský + Radoslav Brzobohatý funguje na jedničku s hvězdičkou a atmosféra se taky nikde zbůhdarma nepoflakuje a má se čile k dílu, takže nakonec za 3,5* (09.11.2018)