Volný pád

Možná nejlepší Schumacherův film (nechci zapomínat na "8MM"), který stojí na bezchybném výkonu Michaela Douglase. Nezapomenutelný je ovšem také Robert Duvall v roli chápajícího a manželku milujícího policajta. Jen si představte jak je to jednoduché - rupne vám v bedně z toho strašlivého shonu moderní civilizace a najednou není cesty zpět. Lidská psychika je opravdu křehká. (19.08.2003)

Super film. Každému, kdo někdy zažil stav, kdy má člověk všeho až po krk a velkou chuť někomu pěkně namlátit, se nejspíš bude líbit. Na mne místy (tedy po určitou dobu) působil docela inspirativně :D Až zas někdy budu mít podobnou náladu, určitě si na tenhle film vzpomenu. Každopádně D-Fens to tak trochu přehání a dojde tak daleko, že veškeré chutě jej napodobit člověka rychle přejdou. Přecijenom řešit věci s chladnou hlavou je pořád výhodnější. (31.08.2008)

A tohle nerežíroval Paul Verhoeven? Ne vážně - Joel Schumacher to zvládnul perfektně! Pěkný film, občas fakt přehnaný, občas vážný, ale je to šikovně vybalancováno. Scénář není úplně bezchybný, ale působí svěžím dojmem. Jinde než v Americe by takovej příběh pochopitelně nefungoval, no možná ještě v Asii bych si ho dovedl představit.. Jinak dost ocenuji, že kromě hlavního taháku - Michaela Douglase - je značný prostor věnován i ruce zákona v podání Roberta Duvalla. Když člověk odhlédne od faktu, že je to celé trochu na hlavu, tak se jedná o výborné téměř komorní drama, které předznamenává stylisticky podobně natočenou Telefonní budku. (30.09.2009)

Další z brilantních snímků, ve kterém volí jedinec revoltu jako jediné možné východisko. S hlavním hrdinou Williamem/Billem (Michael Douglas v jedné ze svých životních rolí), který je „násilník“ a mívá psychické problémy, tak strávíme jedno SKUTEČNĚ nervózní odpoledne. Po strhujícím rozjezdu ale ve druhé polovině mírně ztrácí tempo a nejde si tak radikálně za svým jako podobně laděné snímky (The Fight Club). Schumacher tak nahlas říká jisté věci, ale vyslovuje je člověkem, který není právě kompetentní. Kontroverzi tématu o radikálním řešení potlačené frustrace tak na závěr mírně shodí a otupí. Ale dá se to ustát. Každopádně jde o jeden z nejpodařenějších filmů první poloviny 90. let – totéž platí i o Schumacherově filmografii. (19.06.2007)

Právě v tomto okamžiku se venku čerti žení - lije, fouká a je tam zima. Sahám na topení a zjišťuji, že hřeje, takže ten silný, mrazivý pocit můžu mít jen z dnešního Volného pádu. Michael Douglas se pro tuhle roli snad narodil, všechno jsem mu věřila. Ta beznaděj, kdy sedíte v nekonečné zácpě, je dusno, vedro zákonitě musela na labilního Fostera zapůsobit, že se jednoduše sbalil a pěšky se vydal městem domů. Měl fakt smolný den ... co se mohlo podělat, se podělalo. Lepila se na něj jedna pochybná existence za druhou a bylo jen otázkou času, kdy se v něm naplno probudí potlačované psychopatické sklony. Bylo uklidňující, že se kontroloval natolik, aby cíleně někomu ublížil. Taky zjišťuji, že si nemůžu vůbec vzpomenout na hudební doprovod, měla jsem pocit, že ve filmu je víc hudebního ticha, což bylo super! Člověk takhle mohl víc vnímat dialogy a různé jiné zvuky městských ulic. (15.05.2014)